ANALÝZA | Pondělní rozhodnutí vlády vyslat do Mali, Nigeru a Čadu dalších 60 českých vojáků si zaslouží větší pozornost a nemělo by zapadnout. Nejen kvůli rizikům a nástrahám ostré bojové mise, ale i pro jeho širší kontext – ať už politický či regionální. Co je vlastně důvodem, cílem a předpokladem zdaru stále silnějšího evropského a českého angažmá v Sahelu?
Na rozdíl od dosavadního působení 120 výsadkářů v Mali, kteří střeží vojenskou základnu výcvikové mise Evropské unie v hlavním městě, půjde – pokud vládní návrh odsouhlasí parlament – o nasazení přímo na frontové linii či na území pod kontrolou místních odnoží takzvaného Islámského státu a Al Kájdy. Jeho cílem bude podporovat místní jednotky „asistencí a poradenstvím a doprovázet je i do bojových operací“ v rámci úkolového uskupení Takuba (tradiční meč Tuarégů) a Francouzi vedené mise. Tolik známá fakta z českých médií, nyní širší kontext.
Důvodem této „mission creep“ (neboli plíživého rozšíření operačních úkolů) je výrazné a celkové zhoršení bezpečnostní situace. Ukazuje se, že dosavadní taktika vojenské mise EU „vytrénuj a vybav na cvičišti“ nedostačuje. Malijská armáda za poslední tři měsíce loňského roku ztratila téměř dvě stovky vojáků při koordinovaných útocích džihádistických skupin, které rozšiřují svůj operační rádius ze severu hlouběji do centra Mali a na širokém pomezí s Nigerem a Burkinou Faso. Minulý týden při útoku na nigerskou armádu zabily 89 vojáků. Při takovém počtu ztrát může pomoct přímější podpora ze strany dobře vycvičených a vyzbrojených jednotek Evropanů, kteří by tak odlehčili Francouzům.
