Ceny plynu už se na původní úrovně nevrátí, umělecké sklářství v Evropě je v ohrožení, říká ekonomka Matesová

Příjmy z prodeje ropy a zemního plynu tvoří téměř polovinu příjmů ruského státního rozpočtu. S tím, jak ceny zemního plynu navíc atakují historické hodnoty – v posledních dnech překonaly hranici 200 eur za MWh (viz graf týdne na konci newsletteru), se nabízí podstatná otázka: kolik vlastně Rusko na těchto komoditách v těchto dnech vydělává?

Komentář k tomuto tématu nedávno pro The Washington Post napsal i slavný ekonom Fareed Zakaria, který došel k závěru, že sankce vůči Rusku nefungují a země letos na prodeji fosilních komodit vydělá dokonce více než loni.

„Díky rostoucím cenám energií získá ruská vláda výrazně více peněz z prodeje plynu a ropy, než tomu bylo před válkou: letos by to mělo být 285 miliard dolarů oproti 236 miliardám v roce 2021.“

Jenže, jak ukázali výzkumníci z jeho alma mater v Yale, i autor slavné knihy Budoucnost svobody se může splést. K tématu, jak to s ruskými příjmy za prodej ropy a zemního plynu vlastně je, totiž v posledních dnech vyšla samostatná studie.

Ta poukazuje na to, že Zakaria se ve svých kalkulacích odvolává na červnovou zprávu analytického týmu agentury Bloomberg, kterou kromě amerického ekonoma převzala i většina světových médií. Ta je však založena na velmi vratkých datech pouze za první tři měsíce letošního roku – a na extrapolaci těchto údajů na celý rok 2022.

Realita přitom bude odlišná – už jen kvůli výrazně sníženým dodávkám, které Gazprom (respektive společnost Novatek, exportér ruského LNG), do Evropy posílá. Aktuálně plyn teče prakticky jen plynovodem Nord Stream 1 a to pouze na úrovni 20 procent jeho kapacity.

Při pohledu na komplexnější data je zřejmé, že v květnu a červnu tržby Ruska z exportu ropy a zemního plynu výrazně poklesly. Podle údajů, které (sic!) Rusko zveřejnilo, květnové tržby za prodej ropy a zemního plynu klesly o více než 50 procent. Autoři studie navíc poukazují na to, že „je téměř jisté, že tržby z prodeje ropy a zemního plynu se z květnových a červnových úrovní dále sníží.“

„Z dlouhodobého pohledu může cena plynu oproti dnešku mírně klesnout, ale na hodnoty, na které jsme byli zvyklí před rokem, už se v Evropě nevrátí,“ říká v rozhovoru pro Velký skok ekonomka a bývalá zástupkyně Česka u Světové banky Jana Matesová.

Proč myslíte, že ceny se na původní úrovně už nevrátí?

Důvody jsou jednoduše fyzikální – v Evropě zkrátka nemáme dostatek plynu. Naleziště, která zde jsou, jsou velmi omezená. A i když bychom plyn mohli teoreticky frakovat, tak kvůli hustotě osídlení a ekologickým dopadům to není politicky průchozí. Dovážet plyn do Evropy pochopitelně můžeme, ale v tom případě zde jsou další náklady spojené se zkapalněním, převozem a následnou gasifikací, které se propisují do celkové ceny.

Co tedy dělat v současné situaci? Hledat nové obchodní partnery, například ze severu Afriky?

Určitě ano. Kapacitou sice ani zdaleka nenahradí objemy, které Evropa odebírala z Ruska, navíc jsou africké státy vesměs spojené s velkou nestabilitou – v posledních letech vidíme, že politické spory mezi Alžírskem a Marokem zastavily africký plynovod, který měl vést do Španělska. Ovšem na druhou stranu pochopitelně budou všechny plynovody ze severoafrického regionu užitečné, a pokud se podaří zvyšovat kapacitu i z tohoto směru, Evropě to velmi pomůže. Není to ale úplné řešení, jde jen o součást té budoucí skládačky zdrojů energie, jejímž jádrem musejí být úspory.

Jak vnímáte tlak, který Rusko na Evropu skrze dodávky plynu uplatňuje?

Je to čistě zbraň hybridní války, ostatně, Rusko se tím ani nijak netají. Ve svých propagandistických estrádách si z toho dokonce dělají legraci: zejména od loňska, kdy byl schválen Green Deal, tak argumentují, že plyn je jejich hlavní nástroj na Evropu.

Proto jsem přesvědčená o tom, že nejsilnějšími nástroji sankcí vůči Rusku jsou zákaz dovozu technologií a zákaz přístupu ruským majitelům do podniků, ve kterých se používají technologie s přidanou hodnotou. Ruská ekonomika bez přístupu k našemu know-how neumí prosperovat, neumí fungovat. A co jim budou platné příjmy z plynu a obrovský přebytek obchodní bilance, když si za něj nemohou dovézt to, co potřebují.

Proto jsem přesvědčena, že musíme dbát na to, aby ty sankce na vývoz pokročilých technologií do Ruska byly striktně dodržovány a aby se případně rozšiřovaly na další skupiny odvětví. Osobně si dovedu představit řadu dalších sankčních balíků pro další průmyslové oblasti, případně pro větší detail specifikací daných výrobků.

Současné sankce podle vás nejsou dostatečné?

Stále vidím prostor pro jejich rozšíření. Současné sankce se týkají zejména vojenského vybavení, ovšem stále velmi rozmlžená je oblast prostředků dvojího užití – některé státy zkrátka zavřou oči nad tím, že jejich civilní export do Ruska může být používán i k vojenským účelům. To se musí napravit. Poslední balík sankcí pak míří na energetiku, ovšem stále je mnoho dalších oborů, kde bychom mohli sankce uplatnit.

Z pohledu Evropy musíme být připraveni na to, že Rusko dodávky plynu utne – buď celé Evropě, nebo vybraným zemím. A v současné chvíli je pro nás plyn důležitější, než jsou pro Rusko příjmy z jeho prodeje – jednoduše proto, že si za ty utržené peníze nemohou koupit to, co potřebují. My nyní máme před zimou, potřebujeme co nejvíce naplnit zásobníky, navíc je celá řada podniků, které bez dodávek plynu nepřežije, protože ho nepoužívají pouze pro ohřívání, ale i pro výrobu.

Typicky chemický průmysl?

Ano, ovšem nikoliv výlučně. Podstatný je plyn i pro sklářský průmysl, který má zase přesah jak do automotive, tak do stavebního průmyslu. Očekávám proto, že na stavbách se v dalších letech bude používat méně skla a co se týče uměleckého sklářství, to už se v Evropě vyrábět nebude.

Členské státy Evropské unie se minulý týden dohodly, že v letošní topné sezóně dobrovolně sníží poptávku po zemním plynu o 15 procent, a to pomocí opatření dle vlastního výběru. Účelem je dosáhnout úspor před zimní sezónou, aby byla Evropa připravena na možné přerušení dodávek plynu z Ruska, které soustavně využívá export svých energií jako zbraň. Nařízení Rady rovněž předpokládá možnost vyhlásit „výstrahu na úrovni Unie“, přičemž by se v takovém případě snížení poptávky po plynu stalo povinným.

Při výběru opatření ke snížení poptávky se členské státy dohodly, že budou upřednostňovat opatření, která nemají dopad na „chráněné zákazníky“ – tedy na domácnosti a na základní služby pro fungování společnosti – například kritické subjekty, zdravotní péči a obranu. Mezi možná opatření patří snížení spotřeby plynu v odvětví elektřiny, opatření na podporu přechodu na jiná paliva v průmyslu, vnitrostátní osvětové kampaně, cílené povinnosti omezit vytápění a chlazení a tržní opatření, jako jsou dražby mezi společnostmi.

Dohoda, ač se zrodila rychle, však nebyla bez komplikací. Zejména země Pyrenejského poloostrova, které nemají dobré napojení plynovodů na kontinentální Evropu a odebírají tak hlavně (dražší) plyn skrze LNG terminály, měly k principu solidarity řadu námitek. Ty se sice nakonec dostaly i do konečného textu – i přesto však schválení dohody jasně deklaruje jednotný postoj Evropy v současné energetické krizi.

Nejdůležitější výjimky z dohody Save Gas for a Safe Winter:

• Členské státy, které nejsou propojeny s plynárenskými sítěmi jiných členských států, jsou od povinného snižování poptávky po plynu osvobozeny, neboť by nemohly uvolnit významný objem plynu z plynovodu ve prospěch jiných členských států.
• Členské státy, jejichž elektrické rozvodné sítě nejsou synchronizovány s evropskou elektroenergetickou soustavou a jsou silně závislé na plynu pro výrobu elektřiny, mají rovněž výjimku, aby se zabránilo riziku krize dodávek elektřiny.
• Členské státy mohou také požádat o výjimku, pokud překročily své cíle v oblasti plnění skladovacích zařízení, pokud jsou silně závislé na plynu jako vstupní surovině pro kritická průmyslová odvětví, nebo pokud se jejich spotřeba plynu v uplynulém roce ve srovnání s průměrem za posledních pět let zvýšila alespoň o 8 %.

Gazprom zastavil dodávky do Lotyšska

Gazprom během víkendu zastavil dodávky plynu do Lotyšska. Země údajně „porušila podmínky pro odběr suroviny“ tím, že Lotyšsko odmítlo za ruský plyn platit v rublech, jak Gazprom nově vyžaduje. Podle odborníků však rozhodnutí nebude mít na pobaltský stát významnější dopad, samo Lotyšsko oznámilo, že od začátku příštího roku chce s odběrem ruského plynu skončit.

„O ignoranci evropských politiků“

Energetická krize otevřela „černou skříňku“ a odhalila míru ignorance evropských politiků, píše v reakci na současnou energetickou krizi v komentáři pro INFO.CZ Jan Barták. „Je pozoruhodné, jak málo nejen široká veřejnost, ale i vlády a politikové chápou technologické a fyzikální principy fungování reálného světa a jejich limity. Elektřina je v zásuvce, plyn je přiveden trubkami až do domu, benzín je k dispozici v hadici na čerpací stanici. Celý složitý proces výroby, transportu, distribuce energií, jejich technické, technologické, ekonomické a geopolitické aspekty jsou černou skříňkou – přesněji byly, až do chvíle, kdy nastala energetická krize. Ta vyšvihla problematiku energií do popředí pozornosti médií, politiků i veřejnosti a odhalila míru energetické ignorance.“

Proč nezavrhovat plyn

O důležitosti zemního plynu jako energetického zdroje promluvila v podcastu Evy Hanákové a Vladimíra Piskáčka Welcome the Future (WTF) expertka na energetiku Dana Drábová. „Nezavrhujme plyn v našem energetickém mixu, na světě je ho dost. Jenom je nyní obtížnější ho sem dostat,“ apeluje fyzička. „Plyn má obrovský význam i mimo energetický mix: ve vytápění, 40 procent domácností je zásobováno centrálním vytápěním, v dopravě, průmyslu, zemědělství. Jak bychom bez plynu vyráběli například hnojiva?“ Celou epizodu s Danou Drábovou si poslechněte ZDE.

Norsko navyšuje těžbu, pokryje čtvrtinu evropské spotřeby

Norský exportér zemního plynu Equinor oznámil, že export zemního plynu do Evropy ve druhém čtvrtletí vzrostl o 18 procent a že během léta dále navýší těžbu, aby vykryl výpadky v dodávkách ruského plynu do Evropy. Za první pololetí letošního roku Norsko vytěžilo 60,8 miliard kubíků plynu (bcm), objem by se měl do konce roku více než zdvojnásobit na 122 bcm (oproti loňským 113 bcm). Norsko skrze síť plynovodů exportuje do Evropy až 95 procent zemního plynu.