Málokdo z nás asi zaznamenal, že vedle obrovské lidské tragédie na Ukrajině, způsobené ruskou agresí, probíhá ve světě řada dalších dramat. Jedno z nich se odehrává na Srí Lance. Tento stát, rozkládající se na ostrově, který je alespoň mé generaci stále ještě v povědomí jako bájný Cejlon, kolabuje v přímém přenosu. A je rozhodně poučné podívat se blíže na to, jak k tomu mohlo dojít a co to znamená pro každodenní chod společnosti.
Tento malý stát čítající zhruba 22 milionů obyvatel je, nebo spíše byl na úrovni paritní kupní síly jako Řecko nebo Maďarsko – tak si alespoň stál v roce 2020. To však již není pravda ani v náznaku.
Poslední tři roky byl ostrov postižen několika vlnami covidu. Ten zásadně ovlivnil příjmovou stránku státu, který byl významnou a nutno uznat, že proslulou turistickou destinací. Covid přirozeně znamenal pro oblast turistiky obrovskou ránu a dnes slavná historická místa jako například jeskynní chrám Dambulla, starý více než 2000 let, kterému dominuje celkem pět skalních svatyní se sochami Buddhy, snad nejstarší město na ostrově Anuradhápura, kde vzniklo království hluboko před naším letopočtem, zbytky středověkého palácového komplexu Sigiryaa, pozůstatky středověkých měst Kandy a Polonnaruwa nebo Portugalci založené přístavní městečko Galle, zejí prázdnotou. Nejslavnější dobou rozkvětu ostrova byla zřejmě doba mezi 2. a 12. stoletím tzv. království Anuradhápura, které poměrně rychle zkolabovalo zhruba ve stejné době jako sousední kambodžská říše Angkor.
Na Srí Lance se narodil slavný spisovatel Michael Ondaatje, autor románu Anglický pacient, podle kterého byl natočen i stejnojmenný oscarový film. Většinu života zde strávil i slavný spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke, autor románu Vesmírná Odyssea. Televizní dokumenty s rozhovory Petra Horkého a A. C. Clarka nezřídka navozují dojem, že Srí Lanka musela být rájem na zemi. A zřejmě i dlouho byla.
Dnešní socialistický stát Srí Lanka má se svou slavnější minulostí společné snad jen obývané území. Po covidu byla další ranou křehké ekonomice neprozřetelná vládní politika. V dubnu roku 2021 srílanský prezident Gotabaja Rajapaksa vydaným dekretem zakázal dovoz umělých hnojiv a nařídil používání pouze těch organických. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Následoval prakticky okamžitý propad ve výnosech produkce slavného čaje – ten činil skoro neuvěřitelných 425 milionů USD. Jeho produkce se stala bez umělých hnojiv násobně dražší a výnosy přitom klesly zhruba na polovinu. Dříve soběstačný ostrov v produkci rýže přišel o 20 procent jejích výnosů a musel výpadek nahradit dovozem, a to s celkovými náklady čítajícími dalších 425 milionů USD.
Tento eko-program byl iniciován indickou aktivistkou a filozofkou vědy Vandanou Šivou a zcela ignoroval hlasy vědecké komunity a, co je snad ještě horší, místních farmářů. Následkem nebyly jen skokové poklesy v zemědělské produkci, ale i rychlá devalvace měny, která byla navázána na produkci čaje. V listopadu 2021 byla tato zemědělská filozofie opuštěna, protože její realizace vedla k šokovému nárůstu cen potravin a jejich nedostatku na trhu. U umělých hnojiv přežil jen zákaz dovozu močoviny. Situaci komplikuje nutnost průběžně umořovat vysoké úroky neprozřetelných mezinárodních půjček nabraných vládou v poslední dekádě.
