Novinovým titulkům loňského roku jednoznačně dominoval americký prezident. Z dlouhodobého pohledu se ale minulé měsíce do historie zapíší spíš tím, koho americký prezident naplno pustil do mezinárodní arény – a koho se v ní chystá v příštích měsících napadnout. První výstřel v této bitvě, která může změnit planetu, padnul právě teď, spolu s novými americkými cly. Pro Čínu je rok 2018 rokem psa. Pro svět bude rokem Číny, která se ocitá hned na několika osudových křižovatkách.
Až budou historici vybírat klíčový okamžik světového dění roku 2017, dost možná smetou ze stolu události obou kontinentů západní civilizace. V případě Evropě jim nezbude než konstatovat, že souboj mezi pro- a protievropskými silami v podobě několika důležitých voleb skončil nejednoznačnou remízou. Podobně smíšené dojmy zůstaly i za 12 měsíci vlády Donalda Trumpa. Ten sice za kouřovou clonou pubertálních tweetů, skandálů a skandálků mění Ameriku víc, než se zdá, na mezinárodním poli ale spíš tápe.
Jiná země si ale o svůj nárok na zápis do učebnic řekla s šokující otevřeností.
Sjezd čínské komunistické strany, partaje, která má víc členů, než Německo obyvatel, je už svým aranžmá velkolepé politické divadlo. Čínský prezident Si Ťin-pching k tomu poslednímu v říjnu loňského roku přidal projev, který se dalece vymyká obvyklému bezkrevnému ptydepe komunistických byrokratů.
