Rok po svém vítězství Tálibán pevně kontroluje Afghánistán a situace se ve většině ohledů jen zhoršila. Dokážou se USA a země NATO nějak poučit z řady selhání, jejichž příčiny jsou s odstupem roku stále patrnější? Nebo budou jako „křeček v kolečku“ a zopakují v budoucnu podobné chyby v Sahelu, na Ukrajině či jinde?
Tálibán kontroluje zemi asi pevněji než jakákoliv vláda před ním, včetně té jeho předchozí na přelomu století. Vděčí za to i obrovskému arzenálu amerických a západních zbraní, které mu až nečekaně snadno padly do rukou. I když část z nich (zejména letectvo) je příliš sofistikovaná, aby je mohl bez podpory USA využívat, nepochybně dokáže rozdrtit jakýkoliv vnitřní ozbrojený odpor. Podle některých expertů je zbraní dokonce tolik, že kvůli korupci či záměrně končí na černém trhu a poslouží v řadě regionálních konfliktů jako svého času ty z Libye po pádu Kaddáfího.
S odstupem roku se potvrzuje názor těch, kteří předpovídali, že Tálibán výrazně omezí práva žen, potlačí veškerý politický a občanský disent a nebude brát ohled na požadavky USA a evropských zemí. Zabití Ajmána Zavahrího v domě spravovaném vládnoucím hnutím v centru Kábulu také potvrzuje, že spojení Tálibánu s Al Kájdou je nadále pevné. Na druhou stranu však Tálibán pro USA a nás v Evropě nepředstavuje bezprostřední nebezpečí. Na rozdíl od běžných Afghánců a zejména těch spojených s bývalou centrální vládou a bezpečnostními složkami, nebo těch, co si „jen“ zvykli na život v otevřenějších a svobodnějších poměrech. I když boje v zemi ustaly, civilní obyvatelstvo ekonomicky strádá, Světový potravinový program odhaduje počet Afghánců ohrožených nedostatkem potravin na 19 milionů.
Ohlédnutí zpět
Rok po bleskovém vítězství Tálibán a kolapsu afghánské vlády a armády se můžeme ohlédnout, jaké vlastně byly důvody kolapsu dvacetiletého úsilí o vybudování „svobodného a stabilního Afghánistánu“ během několika málo týdnů. Byl jich nepochybně bezpočet na straně „Západu“, i na té afghánské, včetně slabé vůle bývalé vlády bojovat a naopak dlouhodobě vysoké morálky a bojovnosti samotného Tálibánu, který před rokem dokázal sliby či hrozbami získat na svou stranu vlivné mocenské hráče.
