Události, které jsme mohli sledovat v Afghánistánu, jenž náhle padl zpět do rukou militantního Tálibánu, by měly být pro celý svět poučením vedoucím k přenastavení hodnot a přehodnocení toho, jak vlastně věci fungují. Podle portugalského exministra a jedné z nejvýraznějších tváří mezi politickými analytiky Bruna Maçãese může za pád Afghánistánu naprosté odtržení Američanů od reality, což potvrzuje i projev amerického prezidenta Joe Bidena. Ponaučením, bez kterého se v měnícím se světě neobejdeme, je podle Maçãese to, že se musíme naučit spoléhat se sami na sebe. „Musíme neustále mít na paměti, že svět se stává více a více chaotickým. Nemůžeme se spoléhat na existující instituce a existující normy, protože zítra mohou přestat existovat. Musíme se spoléhat na své vlastní síly,“ říká Maçães v exkluzivním rozhovoru s Janem Růžičkou.
Zdravím tě Bruno! Jsem rád, že se znovu setkáváme, a těší mě, že jsi se po týdnu v Afghánistánu vrátil v pořádku. Je skvělé, že máme tuto možnost probrat bleskový vývoj na Blízkém východě a ve střední Asii.
Také tě zdravím Honzo a rád tě zase vidím. A zdravím i všechny čtenáře.
Rovnou se tě zeptám na tvoje syrové dojmy z Kábulu. Strávil jsi tam posledních pár dní, setkával ses s lidmi, politiky, vojáky… prostě jsi viděl situaci na vlastní oči a prožíval jsi, co my jsme sledovali jen na internetu.
Ty dojmy jsou stále velmi silné. V Kábulu je tolik lidí, kteří jsou zoufalí. Lidí, kteří investovali do toho, aby své životy žili podle určité vize pro Afghánistán. Lidí, kteří věřili v západní demokracii. Lidí, kteří věřili, že my na Západě jsme oddaní budoucnosti Afghánistánu. Znám spoustu z nich osobně, takže se mě to opravdu dotýká. A jsem poněkud naštvaný, protože to není jen o tom, že odchází Spojené Státy a NATO. Je to o tom, že odchází, aniž by Afgháncům dali jakoukoliv příležitost k tomu, aby mohli bojovat sami za sebe.
Víš, oni to nejsou jen vojáci, ale též všichni bezpečnostní kontraktoři, kteří byli přinuceni odejít. A s sebou vzali úplně všechno, doslova všechno, včetně třeba softwaru potřebného k ovládání a pilotování letadel. Vzali s sebou i všechno sledovací vybavení a všechny zpravodajské kapacity. Takže když vidíme amerického prezidenta Joea Bidena, jak říká, proč za sebe Afghánci nebojují, tak je to proto, že jim je to do značné míry znemožněno. Moc se jim tam toho nenechalo, vlastně skoro nic.
Jak se díváš na rozpor v tom, co se reálně v zemi děje, a v tom, co říká prezident Biden, jeho ministr zahraničí Anthony Blinken a evropští politici?
Myslím, že v současnosti zažíváme hlubokou krizi západních idejí a toho, jak skrze ně projektujeme moc a jak se jejich prostřednictvím snažíme měnit svět. Tato krize je tu už pár let, ale Afghánistán je dramatický moment, během kterého si uvědomíme, že naše plány pro jiný typ společností už nefungují. Chápu celý „Projekt Afghánistán“ jako rozsáhlé selhání. Není selháním uplynulých dvou měsíců, ale selháním uplynulých dvaceti let.
Vidíš nějaké poučení, které bychom si z toho mohli odnést? Že bychom my jako Západ začali něco dělat jinak?
Věřím, že to bude okamžik, kdy přehodnotíme to, jak by měly západní demokracie uplatňovat svou moc ve světě. Musí se to určitě změnit. Musíme být více vnímaví k odlišným typům společností, více vnímaví k jiným stylům toho, jak se věci dají dělat a dělají. Musíme být i více zakořenění v těchto odlišných společnostech.
Z tohoto pohledu mohu říct, že to, co jsem viděl v Kábulu, spočívalo v tom, že západní moc byla určitým způsobem uplatňována absolutně, zdrcujícím způsobem, ale rovněž velmi odtrženě a předsudečně. Bylo to tak odtržené od afghánské společnosti, že tam ve skutečnosti existovaly dva světy – svět Afghánistánu a svět ambasád a vojenských základen. A tyto dva světy vůbec nebyly propojené. Tyto dvě odlišné planety existovaly v Kábulu vedle sebe a co se teď stalo, je to, že jedna z těchto planet – ta západní – implodovala. Nejenže opustila zemi, ale navíc ji opustila naprosto chaoticky a bez jakéhokoliv řádu, což je myslím poměrně ponižující.
Kdo je podle tebe zodpovědný za tuto, jak říkáš, implozi?
Tady je očividně odpovědný prezident Biden. A jeho projev to jen podtrhl, jelikož v něm groteskním způsobem hovořil pouze o věcech, které vlastně nejsou opravdovým problémem. Že se utratilo moc peněz, že je bin Ládin už deset let po smrti, že se lidem doma v USA nelíbí závazky vůči Afghánistánu a tak dále.
