Dějiny nás učí, že vládcové, když mají tu možnost, mívají sklony k megalomanii. Stejně tak bohatí lidé. Když se oboje sejde, může vzniknout ledasco. Třeba nové hlavní město na zelené louce, jako před deseti lety v Barmě, kde nicnetušící obyvatele přesunuli z Rangúnu do naddimenzovaného, 320 kilometrů vzdáleného a zbrusu nového hlavní města Neipyijta. Svůj sen o nesmazatelném zápisu do dějin rodné hroudy si poslední tři roky plní i egyptský prezident Abdalfattáh Sísí, které staví pětačtyřicet kilometrů od stávající Káhiry Káhiru novou, lepší, čistší a modernější. Sísí ale není v blízkovýchodním regionu jediný, kdo se rozhodl si něco hezkého postavit.
O kousek dál na východ (dobře, o trochu větší kousek dál na východ, autem slabých 3900 kilometrů) sní už pár let ománský sultán svůj sen o nové Dubaji – ad-Duqm. Ta bude na ploše o devíti stech hektarech ležet na půl cesty mezi Maskatem, hlavním městem na severu, a Salálou, centrem v jižní části země. A hlavně: zajistí Ománu ekonomickou nezávislost na výnosech z těžby ropy. Taková je alespoň představa.
Pro turisty i byznys
Ad-Duqm bývalo malou rybářskou vesnicí, jejíž obyvatelé trávili celý život na moři, které jim přinášelo stejnou obživu jako generacím jejich předků. Teď však prochází celá oblast zásadním přerodem a ten z ní má učinit nejvyhledávanější turistickou a obchodní destinaci nejen v Ománu, ale do budoucna třeba i na celém Arabském poloostrově. Na konci roku 2011 byl představen plán na výstavbu rozsáhlé ekonomické zóny, která prozatím spolkla dvě miliardy dolarů. „Město se obzvláště v posledním roce opravdu dramaticky rozrostlo,“ popsal situaci pro CNN Vijay Handa, ředitel City Hotel Duqm, jednoho ze tří místních ubytovacích řetězců, který kompletně vlastní stát. „Během následujících čtyř pěti let se tu objeví podstatně víc lidí, vznikne tu víc budov a bude tu mnohem víc příležitostí,“ tvrdí Handa.
A nejde jen o síť hotelů, jež by měly do země s obrovským turistickým potenciálem přilákat dovolenkáře, kteří už téměř nikde jinde nemají šanci zažít onen fascinující „autentický Orient“. Ministerstvo turismu si moc dobře uvědomuje potenciál Ománu i současné trendy – aby nalákalo eko-turisty, vyhlásilo například celkem 30 tisíc kilometrů čtverečních země, jak na souši, tak ve vodě, přírodní rezervací. Ke klíčovým prvkům plánu patří také nové letiště, turistické resorty, rybářský přístav a rezidenční zóna, která počítá se 111 tisíci obyvateli (původně v celé oblasti žilo zhruba 6000 lidí, dnes je to dvojnásobek, nicméně ománské statistické údaje o počtu obyvatel jsou jen velmi vágní).
Hlavní je ovšem přístav. Ad-Duqm by měl v případě, že by se z jakýchkoliv (čti politických) důvodů nebylo možné dostat Hormuzským průlivem do Perského zálivu a z něj, plnit funkci alternativního vstupního a výstupního bodu v oblasti. Centrálním bodem má být především obří kontejnerové překladiště, nová rafinérie a rozsáhlá průmyslová zóna.
Investice do nového přístavu tečou například od jihokorejského stavitele lodí Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering, který tu už od roku 2012 spravuje suchý dok, v němž je možné opravit i tanker. Chybět samozřejmě nemohou Číňané. Jejich Oman Wanfang je hlavním developerem průmyslové zóny a z pětatřiceti projektů, které se tu mají dočkat realizace, si jich podle Times of Oman na své triko připíšou hned pětadvacet. Oman Wanfang plánuje zahájení obchodních aktivit na rok 2022 a podle výkonného ředitele Alího Šáha počítá společnost s investicemi v celkové hodnotě 10,7 miliardy dolarů.
