Miroslav Dittrich je dlouholetým předsedou Rady Českého rozhlasu, během několika měsíců však jeho mandát nejspíš skončí. Počítá s tím novela mediálních zákonů, podle kterých by mělo být současné složení Rady ČRo a Rady ČT kompletně odvoláno. Podle Dittricha však k takovému kroku není nyní důvod. „Ani já, ani kolegové z Rady ČRo nemáme pocit, že bychom se dopustili něčeho zlého a náš mandát by měl proto zaniknout. Novela tak na mě působí trochu účelově,“ říká Miroslav Dittrich k současnému vývoji.
Jak to myslíte účelově?
Zkrátka tak, že někdo chce rychle vyměnit složení mediálních rad. Rozhodně to takto působit může. Tendence, kdy chtěli politici někoho do mediálních rad protlačit nebo jej odtud zase dostat pryč, ty zde vždy byly. Nikdy ale nedošlo k tomu, že se bez dobrého důvodu kompletně odvolají dvě mediální rady. Možná slyším trávu růst, ale na mě to jako účelovka zkrátka působí.
Nevidíte tu nutnost rady nyní odvolat?
Popravdě, nevidím. Mediální rady se dovolují průběžně, jejich členové se tak organicky obměňují; zrovna nyní se volí noví členové Rady České televize i Rady Českého rozhlasu. Ta obměna rad je přirozená; proto rady klidně mohly pokračovat ve stejném složení a noví členové už by se volili podle nových pravidel.
Předpokládám, že takový organický vývoj byste preferoval?
Ano, pochopitelně. Ale nejde o pocit nějaké křivdy, byť jak já, tak kolegové z Rady ČRo nemáme pocit, že bychom se dopustili něčeho zlého a náš mandát by měl proto zaniknout. Někteří kolegové se proto, aby se dostali do Rady ČRo, vzdali jiných pozic a aktivit, například v různých zastupitelstvech – a k nim se dnes už vrátit nemohou.
Riziko povolání, dalo by se říci.
Možná. Ale schválně si tu novelu zákona přečtěte: kromě odvolání současných členů mediálních rad a nového způsobu jejich volby se téměř nic nemění. V zákoně zůstaly dokonce i nějaké nedokonalosti převzaté z původního zákona – například že bývalí členové rady po ukončení svého mandátu nemohou s Českým rozhlasem spolupracovat, nemohou být v Rozhlase například nijak zaměstnáni. Anebo tam zůstal výrazný rozdíl v délce funkčního období dozorčí rady České televize a Českého rozhlasu.
Pro někoho jde možná o detaily, ale proč i je novela zákona rovnou neřeší? Anebo ještě lépe: proč politici nepřipraví velkou novelu, která by řešila i strukturální problémy obou veřejnoprávních médií? Novelu, která by počítala s internetovým a digitálním prostředím, kde by se zaneslo zvýšení koncesionářských poplatků. I absence těchto podstatných věcí naznačuje, že současný návrh zákona má jiný účel.
