Politolog Lubomír Kopeček má za to, že prezidentovo ničím neodůvodněné několikaměsíční prodlužování výměny ministra kultury nemá od vzniku České republiky precedent. Podle něj tady už dokonce nejde ani o snahu Miloše Zemana posílit svou pozici a dělat ze sebe arbitra, kdo je a kdo není „dobrý“ ministr, nýbrž vysloveně o snahu poškozovat fungování parlamentního režimu v Česku. „Zeman se dnes chová jako prezident škodič, který chce být za každou cenu v centru pozornosti a rozmařile přitom poškozuje českou demokracii.“ Přesto to podle Kopečka nemusí znamenat, že Zeman pokládá základy nějaké nové tradici výkonu prezidentské funkce u nás.
Politický komentátor Bohumil Pečinka minulý týden nastolil několik zásadních otázek, které úzce vzato souvisí s letní politickou krizí spočívající v natolik banální zápletce, jakou je ve standardním parlamentním režimu výměna jednoho ministra, uvažovat o nich má ale smysl především z dlouhodobého hlediska. Pečinkova klíčová otázka přitom zní: zakládá Miloš Zeman svým počínáním něco, co bychom mohli označit za nové ústavní pořádky? Pro každého, kdo promýšlí budoucnost české politiky, to musí být zcela kruciální téma. Také proto se mu budeme z rozličných hledisek věnovat po celý srpen.
