Dokument Evropské komise Zelená dohoda pro Evropu je veřejností a odborníky adorovaný i nenáviděný. Ukazuje totiž, co všechno se musí proměnit pro to, aby se Starý kontinent stal do roku 2050 uhlíkově neutrálním. Optimisté v dokumentu vidí způsob, jak zastavit oteplování planety a transformovat evropský průmysl, pesimisté pak varují před novým nástupem centrálního plánování a devastací tradiční evropské výroby. Co přesně evropská Zelená dohoda znamená pro Českou republiku v prvním dílu nového seriálu webu INFO.CZ vysvětluje náměstek ministra průmyslu a obchodu René Neděla.
Stejně jako se k evropské Zelené dohodě pojí velká očekávání, jsou k dokumentu spojené i velké výtky. Z těch nejhlasitějších zaznívá především obava, že se Starý kontinent střílí do vlastní nohy. V rámci Zelené dohody totiž Evropa přijme řadu nákladných opatření, které její výrobky sice učiní uhlíkově neutrální, zároveň ale také méně konkurenceschopné – právě kvůli dodatečným nákladům na mitigaci uhlíku. „Zelení chtějí transformovat naše ekonomiky na zcela administrativně, direktivně řízené hospodářství. V praktické rovině bude její aplikace znamenat další ztrátu konkurenceschopnosti celého evropského regionu vůči světu, který si tak bizarní, přísné environmentální cíle zdaleka neklade,“ argumentuje například kritik dokumentu, poslanec Jan Skopeček.
Podle Zelené dohody by Evropa měla do roku 2050 snížit své uhlíkové emise o 80 až 95 procent v porovnání s referenčním rokem 1990, zbytek produkce CO2 se pak podaří vyrovnat například díky odbourávání skrze lesy. Prozatím, za posledních 30 let, jsme však naše emise dokázali snížit asi jen o pětinu – proto je zřejmé, že Evropa bude muset snižovat stále agresivněji. Namísto původního plánu snížení emisí o 40 procent se tak nyní hovoří o 50 až 55procentním cíli.
