Vysoké ceny energií už několik měsíců decimují evropský průmysl. Na české výrobce, a v širším smyslu i na tuzemskou ekonomiku, však doléhají drtivěji než na ostatní evropské země – a mohou mít i tvrdší následky, včetně přicházející recese. Zároveň jde však také o příležitost „z donucení“, která povede k transformaci ekonomiky a růstu efektivity.
Když tento týden nahlédnete do ekonomické rubriky, měly by vás zaujmout dvě zprávy. V té první Evropský statistický úřad propočítává, že ceny elektrické energie v Česku vzrostly v první polovině letošního roku nejvíce ze všech evropských zemí. Celkem elektřina v Česku zdražila o 62 procent – pro porovnání, žádná z našich sousedních zemí nezaznamenala ani desetiprocentní růst. Přehlednou mapu si prohlédněte třeba zde.
Ta druhá zpráva je snad ještě varovnější – ukazuje na prudký a nečekaný pokles takzvaného indexu nákupních manažerů (PMI), indikátoru, který, zjednodušeně řečeno, mapuje kondici českého průmyslu. Prudký propad indexu rozvádí v komentáři Sian Jonesová, hlavní ekonomka společnosti S&P Global Market Intelligence: „Výroba a nové zakázky se propadly ... firmy snížily počty zaměstnanců a nákupy vstupů ve snaze omezit výdaje, růst energií ale přesto vyhnal ceny výš, což bude mít tvrdý dopad především na energeticky náročná odvětví.“
Tyto dvě zprávy jsou pochopitelně spojené nádoby, příčina a následek, a také varovný signál. Česko je totiž po Irsku nejprůmyslovější ekonomikou celé Evropy, patří k těm nejvíce energeticky náročným a ochabující průmysl tak může ohlašovat předzvěst přicházející recese. K té jsme ostatně ve třetím čtvrtletí již nakročili.
