Zatímco ve skotském Glasgow probíhá dost možná klíčový klimatický summit, který rozhodne o směřování celého světa k bezemisní budoucnosti, sílí veřejná diskuze nejen o zpřísnění závazků, ale také o konkrétních dekarbonizačních technologiích. Zajímavý pohled do ní vnáší mezinárodní ekologická organizace Bellona, která jako jedna z mála otevřeně podporuje zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS). Jak říká Michał Wendołowski, manažer pro klimatickou technologii a politiku pro střední a východní Evropu, s přípravou CCS musíme začít co nejdříve, abychom ji stihli zavést ještě v tomto desetiletí, a zabránili tak nejhorším scénářům klimatické změny.
Co si myslíte o posledním vývoji technologie zachytávání a ukládání oxidu uhličitého ve světě? Celková kapacita stávajících a připravovaných CCS projektů roste už čtvrtým rokem, letos dokonce o třetinu.
Tento vývoj je bezpochyby velmi příznivý, protože dlouhá léta to vypadalo, že CCS zůstává na okraji zájmu. Když však svět začal brát vážně klimatickou změnu, najednou se vrátily do hry i technologie, které si dokážou poradit s emisemi. Tyto projekty zoufale potřebujeme a musí jich být ještě mnohem víc, abychom dosáhli klimatické neutrality.
A postupujeme dostatečně rychle?
Je to jako se všemi ostatními kroky v této oblasti – je třeba jich dělat víc a v rychlejším tempu, abychom zabránili nezvratným změnám. Zpráva Global CCS Institute ze začátku letošního roku uvádí, že v roce 2050 budeme potřebovat stonásobné množství CCS projektů, než máme teď. Takže aktuální tempo není dostatečné.
