Poté, co Ruská federace ignorovala ultimátum, které jí udělil ministr zahraničí Jakub Kulhánek, a neumožnila návrat všech vyhošťěných českých diplomatů na ambasádu v Moskvě, rozhodl Kulhánek e o omezení počtu pracovníků ruské ambasády v Praze na úroveň sníženého stavu na českém zastupitelském úřadu v ruské metropoli. Pracovníci ruské ambasády v Praze mají na opuštění České republiky čas do konce května. Jde o ráznou reakci Česka v důsledku odhalené ruské sabotážní akce ve Vrběticích. Další eskalace a třeba i scénář, kdy by Česko vyhostilo všechny ruské diplomaty s výjimkou velvyslance, je tak stále reálnější. O detailech mluví v rozhovoru pro INFO.CZ pořízeném před rozhodnutím ministra zahraničí bývalý diplomat a seniorní analytik projektu Kremlin Watch David Stulík
Nový šéf tuzemské diplomacie dal Rusku silné ultimátum, které bylo ze strany Moskvy ignorováno a Česko nyní přikročí ke srovnání personálního stavu ruské ambasády s ambasádou České republiky v Moskvě. Už sama první reakce Česka byla poměrně výrazná - po odhalení kauzy Vrbětice jsme vyhostili osmnáct zaměstnanců ruské ambasády v Praze, u kterých se prokázalo napojení na ruské tajné služby. Jak to hodnotíte z pohledu člověka, který má s diplomacií bohaté zkušenosti?
Je to bezprecedentní. V diplomacii jsem byl něco málo přes dvanáct let a nikdy jsem podobný případ nezažil ani jinde ve světě. Po útoku na Skripalovi šlo o něco jiného – byla to koordinovaná akce řady zemí, celkový počet vyhoštěných ruských diplomatů byl něco kolem stovky, ale každá země vypovídala dva, tři lidi. Je tu také případ z minulosti – Velká Británie v sedmdesátých letech vypověděla přes sto sovětských diplomatů z důvodu zničení tehdejší agenturní sítě. Ale aby tak malá země jako Česko vypovídala tak velké zemi jako Rusko takový počet „diplomatů“, a ještě s vědomím odvety, to je velice razantní krok. Signál, který to poslalo do světa a sousedních zemí, je myslím něco, čím jsme si mohli získat respekt, že i malá země se umí postavit velké a nebojí se sáhnout po radikálních krocích.
Říkáte, že už osmnáct vyhoštěných Rusů, kteří podle tuzemských úřadů pracovali pro ruské tajné služby, je bezprecedentní událost. Zároveň zaznívá, že to je jen špička ledovce ruského vlivu v Česku. Dá se alespoň hrubě odhadnout, kolik ze zhruba sto třiceti zaměstnanců ruské ambasády je součástí zpravodajské sítě a kolik je skutečných diplomatů?
To se dá jen velmi těžko určit, nevidíme jim „do kuchyně“. Z informací od přeběhlíků se usuzuje, že zpravodajci by mohli tvořit kolem jedné třetiny osazenstva ambasády. Ale stojí to dost na vodě. Důležité je i to, že řada z těch, kteří reálně jsou diplomaté, mohou plnit zpravodajské úkony, které jim ty služby zadají. Takže vedle práce diplomatické se podílejí i na práci zpravodajské a tu koordinují lidé, kteří byli teď z Česka vypovězeni. Ti lidé se navíc často mění a když přijede někdo nový, tak na něj musíte nasbírat informace, abyste zjistili, zda je součástí zpravodajské sítě, a to také nějakou dobu trvá. Problém ruské ambasády v Praze spočívá v tom, že těch lidí je tam tolik, že ani BIS neměla kapacitu je všechny sledovat. Je tedy možné, že někdo unikne.
Nakolik byla pro toto odhalení stopy ruských tajných služeb v Česku zásadní spolupráce našich služeb s těmi spojeneckými?
Je samozřejmé, že kdyby tu nebyla výměna informací mezi službami západních zemí, tak ta identifikace konkrétních lidí by byla nesmírně složitá. Často jsou mezi diplomaty osoby, co se přesunují z jedné ambasády na druhou, takže někde na ně už nějaká složka většinou je. U těch osmnácti bylo jednoznačně řečeno, že víme, kdo jsou, a máme důkazy, že patří k agenturní síti.
