Protidrogová politika je v Rusku na tristní úrovni, metody moderní prevence jsou v zemi nemyslitelné, a v případě substituční léčby i výslovně zakázané, popisuje situaci v rozhovoru pro INFO.CZ národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Možné vysvětlení tohoto faktu je podle něj poměrně šokující – přímé napojení nejvyšších pater ruské politiky na multimiliardový drogový byznys. „Rusy rozhodně nepodezřívám z toho, že by neměli k dispozici odborné informace. Takže když se tak aktivně brání smysluplné protidrogové politice, která má přes padesát let tolik dat a výsledků, tak to žádný jiný smysl nedává,“ říká Vobořil. K tomuto závěru podle něj směřují i dostupná svědectví bývalých agentů KGB a FSB, stejně jako odtajněná investigativa západních tajných služeb.
Jaká je vlastně v Rusku situace, pokud se budeme bavit o drogách a protidrogové politice?
Mám hodně unikátní zkušenost, pracoval jsem jako expert OSN přímo v Moskvě, kde jsem měl dělat výcvik lidem v oblasti závislostí a psal jsem pro ně i učebnici. A také jsem strávil nějakou dobu v Afghánistánu, který je heroinovou trasou na Rusko přímo napojen cestou organizovaného zločinu. Jako národní protidrogový koordinátor jsem musel po léta v rámci různých delegací komunikovat i se zástupci Ruska, kteří vždy přišli s těmi nejneuvěřitelnějšími požadavky a vydávali na to strašně moc energie. Svou vlastní situaci přitom odmítají řešit doporučenými postupy. Dlouho mi trvalo pochopit, co za tím stojí.
A co za tím tedy stojí?
Až s kauzami typu Litviněnko se ukázaly důkazy, jak moc je kremelská vládní klika napojena na světový organizovaný zločin, co se obchodu s drogami týče, a že tím pádem je to vlastní obrovský trh. Tam jsem pochopil, proč některé věci v Rusku prostě nejdou, třeba Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučovaná strategie prevence přenosu viru HIV a žloutenek mezi nitrožilními uživateli drog nebo metadonové substituční programy pro závislé na heroinu. To druhé je tam vyloženě zakázané a i jsem se na tom několikrát střetl s tamními představiteli.
Takže tam žádné podobné programy v rámci strategie harm reduction neexistují?
Pár dobrých programů okolo terénní práce mezi nitrožilními uživateli financovaly některé mezinárodní fondy. Substituční programy ale neexistují vůbec. Mají tam jen léčebné programy, často podobné tomu, co bylo u nás někdy v osmdesátých letech. Samozřejmě se tam najdou i nějaké malé dobré soukromé léčebny pro pár lidí. Mnohé programy jsou ale jednak nepříliš efektivní, protože jde jen o abstinenční programy v psychiatrických léčebnách, a hlavně mají kapacitu maximálně pro několik tisíc lidí. V Rusku jsou přitom dva a půl až tři miliony denních uživatelů drog, z nichž je velké procento, přesná čísla nemáme, ale odhady jsou mezi 30 a 50 %, HIV pozitivních a až 70 % má žloutenku typu C.
WHO, kterou jsem již zmiňoval, byla dokonce v roce 2009 z Ruska vyhoštěna, protože kritizovala jejich přístup odmítání jakékoliv prevence. Harm reduction a prevence téměr neexistuje a substituční programy v Rusku prostě neexistují vůbec. Sám jsem na to narazil při psaní oné učebnice, o které jsem mluvil.
