ANALÝZA | Parlament schválil v prosinci minulého roku vládní návrh zákona o rozpočtu na rok 2020 a rozpočtový výhled na roky 2021–2022. Ministerstvu obrany tím byly přiděleny finanční prostředky, které ovšem neodpovídají potřebám obrany státu ani českým závazkům v NATO. Vláda tak bourá celkovou realizaci cílů rozvoje armády a plnění závazků v NATO. Ty přitom sama schválila v Dlouhodobém výhledu pro obranu 2035, v Koncepci výstavby armády 2030 a opakovaně se k nim zavázala v NATO. Rozhodnutí také efektivně znamená, že ČR nebude schopna dodržet alianční závazek dosažení rozpočtu na obranu ve výši 2 procenta HDP v roce 2024. To už dříve připustil i premiér Andrej Babiš.
Není to primárně chyba ministra obrany, současného ani jeho předchůdců. Vždy dělali pro obranu státu maximum. Za obranu státu je odpovědná dle ústavy vláda jako kolektivní orgán. Návrh rozpočtu – a na obsahu návrhu do značné míry záleží výsledek – předkládá ministr financí. Ten si s podklady ministerstva obrany opakovaně a dlouhodobě příliš hlavu neláme. Je přitom za obranu státu odpovědný stejně, jako každý další ministr v čele s premiérem.
