Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová kriticky mluví o spojenectví Andreje Babiše s opoziční ODS. Sledujeme podle ní zásnuby, které ona sama líčí takřka jako tragédii pro budoucnost Česka. V souvislosti s daňovým balíčkem, který ODS spolu s ANO minulý týden schválila ve sněmovně, mluví o chystané „popravě veřejných financí“ a Babišově „programovém podvodu“. Ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ popisuje politiku jako cynický cirkus plný lží a také vysvětluje, proč podle ní 21. století bude patřit sociální demokracii. A v neposlední řadě jakou roli v tom všem má mít její domovská ČSSD, jež se dlouhodobě potýká s velkým propadem voličské přízně i vnitřní krizí.
Jak se jako žena a matka malého dítěte cítíte ve vrcholné politice? Máte vůbec čas na syna?
Mám na něj čas. Protože si umím udělat čas na důležité věci. A navzdory tomu, že je to hodně náročné, a poslední dobou taky hodně vypjaté, tak to utlumení, které přišlo s koronavirem, rodinnému životu paradoxně prospívá. Můj muž hodně cestoval, teď je to výjimečné. Všichni jsme hodně doma, a všichni se věnujeme rodině, protože situace k tomu navádí. Ale já jsem to tak měla vždycky.
Nelitujete přece jenom toho, že ČSSD vstoupila do vlády Andreje Babiše? Anebo jinak: není právě teď ta pravá chvíle, aby tento krok přehodnotila?
Uprostřed pandemie se z vlády neodchází. O tom ani nemusíme diskutovat. A pokud jde o mé pocity, tak svého rozhodnutí stát se členkou vlády Andreje Babiše lituji i nelituji.
Můžete to rozvést?
Samozřejmě, že bych si dokázala představit, že ty léta prožiji lépe, například v příjemnější společnosti nebo klidněji. Jsou to moje nejlepší léta, brzy mi bude čtyřicet. Poslední dva roky jsem hodně pracovala, za pochodu se učila politice, byla jsem nepřetržitě pod obrovským tlakem.
Na druhou stranu ale nelituji. Poslední hlasování (zrušení superhrubé mzdy a další daňové úpravy - pozn. redakce), kdy se ANO spaktovalo s ODS, SPD a komunisty, ukazuje, jak by vypadaly poslední roky, kdyby ČSSD ve vládě nebyla. Dělala by se populistická politika pravicového ražení, která by rozložila veřejné služby a sociální stát. Bylo to výjimečné, ale jen si představte, jak by to vypadalo, kdyby tyhle tři nebo čtyři strany dávaly dohromady zákony a řídily stát čtyři roky!
