Můžu si za svůj nádor v mozku? Přivodil jsem si to stresem, přepracováním? To jsou velmi časté dotazy od pacientů neurochirurga Davida Netuky. Ten je ale uklidňuje, že za vznik nádoru nemohou. Podle přednosty Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice v Praze je pro samotnou léčbu důležitá komunikace s pacientem, jeho pohled, jak se na své onemocnění dívá, a jaké má např. pracovní, rodinné a životní plány a preference. Co Netuku těší, je fakt, že pacienti jsou dnes aktivnější a připraveni s dotazy.
Jak vlastně nádor na mozku vzniká? Pokud bychom si uvedli příklad mozku jako dobře sehraného orchestru, je nádor tím muzikantem - rebelem, který má špatně naladěný nástroj a může strhnout ostatní?
To je velmi těžká otázka. Pro pacienty je na začátek velmi důležité, jestli si za nádor mohou sami. To je velmi častý dotaz. Čím jsem si to přivodil? Faktorů, které pacienti uvádí, je mnoho, například stres, telefonování, práce, tchýně, facka, úraz a další. V naprosté většině případů ale pacient za vznik nádoru nemůže. Tím je vždy uklidňuji. Je tu výjimka u genetických syndromů, kdy riziko vzniku nádoru je dané už když se člověk narodí, ale to je velmi malá část problematiky. U běžného typu nádoru dojde během života ke genetické změně informace mozkové tkáně, a část najednou začne bujet. Začne se dělit a začne iritovat své okolí. Může způsobit i epileptický záchvat. Anebo začne tlačit, prorůstat do určitých center a začne způsobovat určitý neurologický deficit, třeba poruchu hybnosti, řeči nebo zraku.
Je možné mít na mozku nádor a i tak prožít plnohodnotný život?
Jsou oblasti v mozku, kde můžeme mít relativně velký nádor, který nezpůsobuje žádné příznaky. A jde pak o náhodný nález po nějakém úrazu, kdy se udělá se CT, magnetická rezonance a náhodně se najde nález. Zejména pokud jde o přední části čelních laloků, tak tam odezva nemusí být vůbec žádná. V tomto případě budeme víc otevření ke sledování. Když by nezhoubný nádor tlačil na hybnost a přímo tam bude už vytlačená mozková kúra, budu s pacientem diskutovat, jak je zdráv, jaké má v životě plány a jaký má přístup k životu. Jestli je proaktivní a řekne mi: "Ano já věřím, že tu budu dalších patnáct let, budu běhat a lyžovat, a nechci se stresovat dalšími kontrolami." A pak jsou tu pacienti, kteří už v určitém věku budou mít soupis deseti nemocí, budou to pasivní osoby, které už budu mít mnoho odžito. U těch budu v rámci rozhodnutí daleko opatrnější a doporučím spíše pozorování.
