Bitvu na Bílé hoře, od níž právě dnes uplynulo 400 let, dodnes většinově vnímáme jako symbol porážky a nastupující katastrofy. Podle docentky Marie Koldinské je ale takovéto jednostranné vidění historie spojené s „temnem“ nesmyslné. Společnost se podle ní naopak stabilizovala a nastoupilo dodnes ohromující baroko. S historičkou Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK jsme rozebrali rovněž velkolepou výstavu „1620. Cesta na Horu“, kterou chystá Národní muzeum, a její práci pro Českou televizi. Marie Koldinská je totiž taktéž moderátorkou pořadu Historie.cs či scenáristkou řady dokumentárních filmů. Celý rozhovor najdete v říjnovém čísle magazínu I. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady.
Jak podle vás dnešní většinová společnost vnímá Bílou horu a období, které po ní následovalo? Převládá stále jiráskovská představa „doby temna“?
Upřímně řečeno si myslím, že dnešní společnosti je Bílá hora vcelku ukradená. Přestaňme si namlouvat, že dějiny jsou něčím posvátným, k čemu se dnes a denně vztahujeme. Nejsou a nikdy nebyly. Většinové společnosti je historie dobrá leda jako kolbiště, na kterém „Češi nemocní dějinami“ svádějí své dnešní bitvy. Bílá hora dnes samozřejmě pořád zajímá historiky, ale politici nebo publicisté ji vytahují na světlo jen tehdy, když se jim hodí do krámu pro svůj aktualizační potenciál. V tomto smyslu pak na chvilku zajímá i veřejnost, která se k historii za běžných okolností nevztahuje nijak, ani jako k ušlechtilé zálibě.
