V Bruselu a dalších evropských metropolích se stále hlasitěji hovoří o „Marshallově plánu pro Ukrajinu“ – tedy o záchranném balíčku, který by po konci války pomohl obnovit Ruskem zničenou a spálenou zemi. Řada politiků se přiklání k tomu, aby tento plán zorganizovala právě Evropa. Podle poslance ODS Jiřího Havránka by se téma poválečné pomoci Ukrajině mělo stát jednou z hlavních priorit českého předsednictví. „Namísto Marshallova plánu by se o tom mohlo hovořit jako o Fialově plánu,“ říká Havránek, který zároveň připouští, že Evropa aktuálně peníze potřebné na obnovu Ukrajiny k dispozici nemá – a nejspíš by si tak znovu musela půjčit na finančních trzích.
Proč by to měla být právě Evropa, kdo by platil obnovu Ruskem zničené Ukrajiny?
Ten první důvod je morální – Ukrajinci se brání napadení své země a umírají i za obyvatele Evropské unie. I kdyby nyní zázrakem došlo k mírové dohodě, Ukrajina sama už nemá ekonomickou sílu ke své obnově.
Můžete se na to dívat ale i pragmaticky: Ukrajinští dodavatelé jsou pro Evropany extrémně důležití, Ukrajina je jak „obilnicí Evropy“, tak významným dodavatelem evropských průmyslových výrobců. Česká škodovka dokonce musela na čas zastavit výrobu, protože jí chyběly kabelové svazky právě z Ukrajiny. Pokud bychom Ukrajině nepomohli, tak nejen že bychom přišli o tohoto podstatného dodavatele, ale hrozily by další problémy – včetně možné občanské války přímo na hranicích Evropské unie.
V neposlední řadě je to příležitost i pro české firmy, které se do obnovy Ukrajiny mohou zapojit a získat lukrativní zakázky.
Marshallův plán stál svého času 13 miliard dolarů, škody na Ukrajině jsou však dnes už o dva řády vyšší. Šlo by tedy o značně mohutnější pomoc, než byl Marshallův plán?
Na kolik vyjde obnova Ukrajiny, zatím není jasné: když se dával Marshallův plán dohromady, bylo to v době, kdy byla válka v Evropě u konce a škody byly sečtené. Nyní ani nevíme, v jaké fázi války jsme – zda na začátku, uprostřed, nebo na konci. Z takové pozice se celkové škody odhadují jen velmi obtížně.
Máte pravdu v tom, že současné odhady hovoří o škodách v objemu asi bilionu dolarů, tedy sedminásobku předválečného HDP Ukrajiny. Už z toho je patrný rozsah problému i to, že země se ze současné situace sama o sobě nikdy nedostane – a je třeba jí pomoci. V tomto ohledu by tak měla být pomoc Ukrajině větší než byl Marshallův plyn. V Evropě se začíná hovořit o podobné částce, jakou EU přislíbila na vlastní post-covidovou obnovu, tedy o zhruba 800 miliardách eur.
Z mého pohledu je však důležité, aby se o tomto tématu především začalo mluvit - jak o výši pomoci, tak o tom, kde Evropa tyto peníze vezme a jaká budou kritéria pomoci. Na jedné straně sice nemá smysl zavalit Ukrajinu evropskou byrokracií čerpání financí, na straně druhé je třeba si říct, že i když jsou Ukrajinci národem hrdinů, tak před válkou to byl stát s jednou z největších úrovní korupce v Evropě.
Evropa by tedy hypoteticky vydala asi 800 miliard eur. Kolik z té sumy by připadlo na Česko?
To nelze takto říci.
Proč ne? Kde se ty peníze vezmou, je podstatnou částí řešení poválečné situace...
To je pravda – a je třeba jasně předem říct, že to zaplatí evropští daňoví poplatníci. Z evropského rozpočtu takovýto objem peněz rozhodně nyní nezískáme.
