Poslanec TOP 09 Ondřej Kolář otevírá téma, co s „malou Moskvou“, tedy se souborem bezmála čtyřiceti nemovitostí, které jsou v dlouhodobém užívání Ruské federace na území Prahy 6, kde Kolář působil jako starosta městské části. Otázka nyní prázdných budov je podle něj součástí hlubšího problému ve vztahu Česka a Ruska a neschopnosti tvrdšího diplomatického řešení problémů. „Jako bychom sami neuměli jasně říct, jaká je vlastně naše pozice. Bylo by na místě, aby se česká diplomacie postavila na zadní, rozpřáhla jestřábí křídla a řekla, že už toho bylo dost,“ říká Ondřej Kolář v rozhovoru pro INFO.CZ. „Můžeme si dovolit zavřít naši ambasádu v Moskvě a hlavně si úplně s klidem můžeme dovolit zavřít tu ruskou v Praze. Nestane se vůbec nic,“ dodává.
Na svých sociálních sítích jste otevřel téma ruských budov na Praze 6, kde jste v minulém volebním období byl starostou. Jaká je aktuálně situace s nemovitostmi, které má v užívání Ruská federace?
Úplně stejná jako ve zbytku republiky, kde jsou nějaké nemovitosti v ruském užívání. Na Praze 6 je nicméně největší koncentrace oněch budov, včetně ambasády – v části Bubenče, které někteří místní z tohoto důvodu trefně přezdívají „malá Moskva“. Jde o třicet sedm samostatných budov s vlastním číslem popisným. Z toho jich pouhých pět slouží diplomatickým účelům.
K jakým účelům slouží zbývajících třicet dva nemovitostí?
To je dobrá otázka, na kterou bohužel nikdo nezná odpověď. Ony budovy totiž dlouho měly jisté diplomatické výsady, třeba že do nich neměly přístup správní orgány České republiky, respektive měly ho jen na požádání, kterému by Rusko muselo vyhovět.
Ony nemovitosti se začaly předávat tehdejšímu Sovětskému svazu již po druhé světové válce, což se týkalo třeba samotné budovy ambasády a přilehlých pozemků. K tomu si v roce 1968 Sověti svévolně přibrali ještě část Stromovky, kde si postavili ubytování pro personál ambasády. Většina budov byla předána do užívání v sedmdesátých letech. A od té doby nevíme, co se v nich odehrávalo.
Všechny nemovitosti měly do roku 2020 ochranný status diplomatické mise, který zůstal jen pěti z nich. To znamená, že přes čtyřicet let byly ty domy vůči našim správním úřadům de facto „imunní“. Víme jen to, že dle našich zpravodajců představují bezpečnostní hrozbu a že některé věci, které se v nemovitostech v průběhu let odehrávaly, byly v rozporu s režimem užívání.
Jaké konkrétně?
Kupříkladu zhusta docházelo k tomu, že Rusko byty v bytových domech pronajímalo, což je v rozporu s Vídeňskou úmluvou, která komerční užívání diplomatických nemovitostí jednoznačně zapovídá. Víme, že tam Rusové třeba vybudovali sauny, na které neměli stavební povolení. Dále docházelo k užívání budov v rozporu s tím, k jakému účelu byly zkolaudovány.
Samostatnou kapitolou je to, čemu Rusové říkají chrám svaté Ludmily, kde trefnějším pojmenováním je autosalon svaté Ludmily. Ona budova, z níž si udělali pravoslavnou modlitebnu, je dodnes zkolaudována jako autosalon. Rusko nikdy nepožádalo o rekolaudaci a navíc budovu bez svolení a souhlasu české strany převedlo na ruskou pravoslavnou církev. S tím majetkem se dělo ledasco, co nemělo žádnou právní oporu. Třicet let po sametové revoluci jsme to tolerovali, nikdy jsme Rusku ani nic nevytkli. Podle mě za oněch třicet let Rusko celkem oprávněně nabylo dojmu, že si může dělat, co chce.
Nelze se příliš divit, že Rusko si dělalo, co uzná za vhodné, protože mu v tom nikdo nikdy nijak neoponoval.
