Na konci září vláda schválila Strategii pro působení České republiky v Africe. Ačkoliv se v kontextu současné geopolitické situace a jejích ekonomických dopadů může zdát „africký vektor“ české zahraniční politiky jako málo důležitý, opak je pravdou. Schválení strategie ukazuje, že česká vláda si je dobře vědoma klíčové role Afriky v budoucím světovém uspořádání a chce ke kontinentu přistupovat aktivně.
Teritoriální strategie pro Afriku byla poprvé přijata v roce 2015. Tehdy šlo o neveřejný interní dokument s avizovaným čtyřletým horizontem platnosti. Na jejího – tentokráte již veřejného – následovníka jsme si tak museli oproti původnímu předpokladu počkat o pár let déle.
Význam Afriky v kontextu současných mezinárodních vztahů
Důležitost nové strategie vyniká o to více, že stále platná Koncepce zahraniční politiky ČR je také již více než sedm let stará. Od té doby se vnější prostředí zásadně proměnilo. Migrační krize, čínská přítomnost v Africe, návrat Ruska na kontinent či prohlubující se destabilizace Rohu Afriky a Sahelu, to vše ovlivňuje spolupráci Evropské unie a jejích členských států s africkými protějšky. Stále výrazněji se projevují dopady změny klimatu. Koronavirová pandemie a současná energetická a potravinová krize odhalují zranitelnost Afriky vůči vnějším vlivům. Nezapomínejme ani na změnu kulturního prostředí a rostoucí vliv post-koloniálních narativů a snahu afrických aktérů hrát větší roli.
Jak strategie zmiňuje, je stále více zřejmé, že dění na kontinentu má bezprostřední dopady na Evropu, potažmo Českou republiku. Mezi dopady patří bezpečnostní rizika v podobě rozšiřování zóny nestability, rostoucí autoritářské tendence v řadě zemí, migrační tlaky a zvyšující se oportunismus afrických aktérů, který může vychýlit rovnováhu hlasování ve světových organizacích směrem od poválečného liberálně-demokratického řádu založeného na pravidlech, normách, odpovědném vládnutí a ochraně lidských práv.
