Hlavní silnice a kolem paneláky. S trochou nadsázky, která místní rozhodně nepotěší, by se tak dala popsat Orlová. V prosincovém dopoledni vítá místo, kde je život většiny obyvatel nějak spjat se šachtou, návštěvníky ledovým větrem a mrholením. Třicetitisícové město uprostřed trojúhelníku Ostrava, Karviná, Bohumín vyčnívá z celostátního průměru nepříjemnou statistikou: počtem lidí, kteří mají zkušenost s pervitinem. Důvody, proč se na sídlištích tak šíří, jsou jednoduché: nuda a cenová dostupnost, které nahrává i blízkost Polska.
Typický příběh zní asi takhle: pervitin mladí vyzkouší poprvé kolem patnácti let třeba na koncertě. Ze začátku jde všechno bez problémů, postupem času zvyšují dávky. To už ale přináší problémy ve škole, takže do ní postupně přestanou chodit. Začnou problémy s rodiči, kteří je po nějaké době vyhodí z domu. Na řadu pak přijde přespávání u kamarádů, ale i těm časem dojde trpělivost.
A právě v téhle chvíli přichází drogově závislí nejčastěji do K-centra. Kontaktní centrum služby, která pracuje s drogově závislými v Orlové už dlouhé roky, sídlí v části mezi paneláky, jen nedaleko centra pro děti. Vchody jsou ale oddělené. „Tak ve velké zkratce může probíhat takový životní příběh uživatele drog. Je to ale opravdu velmi individuální, jako život,“ dodává vedoucí centra Petr Svěch. Kolem visí plakáty. Na jednom pan Žíla radí, kam si bezpečně píchnout drogu.
