Petr Weber vyrůstal nedaleko Plzně, vystudoval v Praze a poté v Moskvě jadernou fyziku. Přišel na svět pravděpodobně 1. března 1942 v ghettu v polském městečku Bochnia, ležícím nedaleko Krakova. Tehdy se jmenoval Jehuda Leib Preiss, jeho rodiče byli polští Židé: matka Lola (rozená Königsbergová), otec Aaron Preiss, povoláním úředníci. Vzpomínkám Petra Webera jsou věnovány nové rozhlasové Příběhy 20. století, jejichž spoluautorem je Michal Šimek.
Bocheňské ghetto
Německé okupační síly vpadly do Bochnie 3. září 1939. Ihned začala antisemitská perzekuce (Židů tam žilo asi tři a půl tisíce, tvořili dvacet procent obyvatelstva). V roce 1941 zřídili nacisté v městečku ghetto, uzavřené dřevěnými ploty, v němž postupně skončili Židé z celého okresu.
Krátce poté, co se internovaným manželům Preissovým narodil syn Jehuda, provedli Němci první velkou vyhlazovací razii: mezi 25. a 27. srpnem 1942 dostala část Židů razítko, které jim umožňovalo v ghettu zůstat, stovky lidí však byly postříleny, jiní deportováni a zavražděni v táboře Belzec.
Další vyhlazovací akce se konala v listopadu 1942. Počet obyvatel ghetta se tehdy ustálil na zhruba pěti tisících. V září 1943 začala „konečná likvidace“: více než čtyři tisíce lidí nacisté odvezli a poté povraždili v Osvětimi-Birkenau, jiné postříleli na místě, zhruba tisíc dalších deportovali do tábora Szebnie. Odhaduje se, že ghettem celkově prošlo (a bylo odtud odvezeno na smrt) více než patnáct tisíc lidí, přežilo asi devadesát osob.
Preissovi na útěku
Preissovi se pokusili z Bochnie uprchnout i s malým synem. Petr Weber (tehdy Jehuda Preiss) říká, že to bylo v roce 1944, ale pravděpodobnější se zdá, že se tak stalo v roce předchozím: „Rodiče se snažili dostat z ghetta ve skupině, do níž patřili i příbuzní. Při té příležitosti vzali mě, tehdy dvouleté děcko, s sebou. Ovšem ten útěk se nezdařil. Nemám přesné informace, zlomkových zpráv se mi dostalo až v průběhu let.“
Je zřejmé, že muž, který měl uprchlíky provázet, Lolu a Aarona zabil. Dítě nechal ležet v opuštěné chatě: „Tam mě pak našli další utečenci… Vzali mě s sebou. Snažili se proniknout z Polska na Slovensko.“
Uprchlíci se na Slovensko dostali krátce po národním povstání. V Liptovském Mikuláši našli pomoc a úkryt u židovských přátel. Chtěli do Palestiny a obávali se, že malý Jehuda by další cestu na východ nepřežil. Zanechali ho tedy u jedné z židovských rodin.
Josef, Anna a Marie Weberovi
Petr Weber si z té doby nic nepamatuje, svůj tehdejší osud rekonstruoval na základě poválečného vyprávění svého strýce: „V té židovské rodině, kde mě zanechali, měli shodou okolností syna, za kterým docházela křesťanská přítelkyně. Jmenovala se Anna. Když mě uviděla, zřejmě jsem jí padl do oka nebo se nade mnou slitovala, to nevím. Vzala mě ke své matce a otci. Byla to česká rodina Weberových, kteří tehdy žili na Slovensku. Ujali se mě.“ Weberovi se jmenovali Josef a Marie. Malého Jehudu vydávali za svého synovce z Prahy a dali mu jméno Petr.
