Na půdě CEVRO Institutu v Praze se v úterý dopoledne konala panelová diskuze odborníků na online média k tématu dezinformací a jejich zásahu dovnitř české společnosti. Na akci, která slovy jejího moderátora Michala Půra vznikla „v rekordním čase“, promluvil například ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun, výkonný ředitel CZ.NIC Ondřej Filip, odborník na nová média Josef Šlerka nebo novinář Vladimír Piskáček. Od účastníků diskuze často zaznívala kritika liknavého a nejednoznačného postupu státu proti dezinformacím.
V první části dvouhodinové debaty se řešilo téma únorového vypnutí dezinformačních webů. Jak uvedl moderátor akce Michal Půr, toto rozhodnutí vyvolalo bouřlivou diskuzi a mnoho námitek, přičemž ve společnosti jde stále o živou věc. Spory se vedou například o to, zda bychom pro taková rozhodnutí měli mít legislativní rámec a jak by případně mohl vypadat.
Jako první se chopil mikrofonu ředitel vojenského zpravodajství Jan Beroun. Téma dezinformací je podle něj zásadní, ovlivňuje celou naši společnost a v digitálním prostředí z něj není úniku. Často podceňujeme dopad dezinformací, ty podle Berouna mohou společnost naprosto rozdělit a zlomit její ochotu se bránit vůči agresorovi, kterým je v tomto případě Rusko. „V únoru jsme byli ze dne na den na hranici válečného konfliktu, Rusové se nezastaví tam, kde teď jsou, jejich ambice jsou větší, chtějí zlomit jednotu Západu,“ pokračoval Beroun, podle kterého byl vývojem situace a pevností společného postoje západních zemí překvapen i sám Vladimir Putin. Beroun dále připomněl, že dezinformace a snahy o rozdělení soudržnosti západních společností nejsou žádným novým fenoménem, ale vyskytují se ve společnosti minimálně od 70. let. Vzpomněl někdejší mírová hnutí v Evropě, která podle něj byla „prošpikována“ agenty KGB.
Na předřečníka plynule navázal Daniel Peder Bagge, stratég Vojenského zpravodajství ČR, který má s bojem s dezinformacemi velké zkušenosti i ze svých předchozích rolí coby ředitele odboru kybernetických bezpečnostních politik nejprve v Národním bezpečnostním úřadu a poté v NÚKIBu.
Bagge poznamenal, že význam diskuzního panelu dokládá už prostý fakt, že se ho otevřeně účastní zástupci Vojenského zpravodajství, kteří na něm komentují fenomén dezinformací. „Máme tu 5 až 6 narativů, opakujících se už od 80. let, jen se upravují dle konkrétního konfliktu,“ vysvětlil Bagge. Mezi tyto narativy podle něj patří například „Byli jsme pozváni,“ tedy fenomén, který Rusové použili už v roce 2014 na Donbasu, o rok později v Sýrii, či právě letos na Ukrajině, ale sahá i daleko do minulosti, například do roku 1979 a tehdejší sovětské okupace Afghánistánu. Dalším narativem z této skupiny je tzv. „bratrská pomoc“, používá se ale i dehonestace a dehumanizace protistrany, aby se usnadnil příští silový postup. Skupina dezinformátorů je podle Baggeho dělitelná na 3 skupiny – první vnímá dezinformace jako byznys, do druhé patří zahraniční, státem podporovaná média či jednotlivci, tu třetí Bagge pojmenoval jako „užitečné idioty“.
Co se týče dezinformací jako byznysu, podle Baggeho stát vůbec nemusí spoléhat na silová řešení, měl by si ale být schopen určit, jakým způsobem chce k tomuto sektoru přistupovat. „Problém je, že online média nejsou definována zákonem,“ vysvětlil. Jako jedno z řešení by viděl určitou deanonymizaci. Dezinformační weby jsou podle něj často velmi slušným byznysem.
