Blíží se doba, kdy si budeme muset dávat pozor na to, co říkáme, abychom náhodou nepřišli o práci? Převáží tlak na politickou korektnost nad svobodou slova? Videoherní vývojář Daniel Vávra otevřeně komentuje aktuální dění na sociálních sítích a za své názory se rozhodně nestydí, byť přiznává, že v zahraničí by kvůli nim byl již nezaměstnatelný. Nejen o tom, jak vyhrát nad nechvalně proslulou „cancel culture“, jsme se bavili v následujícím rozhovoru pro březnové číslo magazínu I. Jelikož se s Danem známe, tykáme si.
Měla by svoboda slova být absolutní?
To je složitá otázka. Spíš se přikláním k tomu, že určité věci je asi potřeba lehce regulovat. To znamená, že vyložené šílenosti, kdy někdo natvrdo vyzývá ke genocidě, by se řešit měly. A výzvy prvoplánově směřující k vyvolání násilí také. Je totiž velký rozdíl, když někdo řekne: „Běžte a pozabíjejte určité lidi, protože takoví lidé by se měli zabíjet,“ a tím, když někdo řekne: „Běžte mírumilovně protestovat,“ a onen protest se díky někomu nebo něčemu zvrhne a následně je autor původní výzvy obviňován, že sám podněcoval k násilnostem. Myslím, že to druhé je v pořádku a nemělo by se to nijak cenzurovat, zatímco to první je za hranou, a tak by se k tomu mělo i přistupovat. Ale to už naše zákony řeší a není potřeba je vylepšovat.
Z odpovědi tuším, že narážíš na případ Donalda Trumpa a události v Kapitolu. Nepřijde ti paradoxní, že zrovna USA, kde je prvním dodatkem ústavy výslovně chráněna svoboda slova, budí dojem, že je tam svoboda slova v ohrožení?
To, co se tam teď děje, mi připadá úplně šílené. Sleduji to aktivně každý den. Spousta lidí v Česku to vnímá jen jako takové: někdo někde něco řekl a oni ho teď za to trochu popotahují. Ne, tak to opravdu není.
Já to ostatně sám zažívám, jelikož s Američany dělám. Je to prostě jako normalizace za komunistů. I když člověk tvoří třeba počítačovou hru, musí mít ty správné názory. Nesmí nikde říct nic „nevhodného“, za co by byl vyhozen z práce, jeho hra nesmí obsahovat mraky věcí, přičemž vlastně neexistuje nějaký jejich seznam. Vývojáři řeknou, že tam něco nemůže dát, a na dotaz proč mu odpovědí, že by to někoho mohlo urazit.
Ale není ani zřejmé koho. A třeba Netflix dělá sociální audity lidí, se kterými bude pracovat, i dodavatelů. Takže když jste někdy řekli, co se dnes už nesmí, máte po práci. A nemyslím tím výroky za hranou zákona.
Není to přirovnání k normalizaci přehnané?
Podle mě ani trochu. Opravdu si myslím, že to, co se dnes děje, je srovnatelné s komunistickým režimem někdy v sedmdesátých letech. Jen tedy s tím rozdílem, že silové složky státu do toho dnes nezasahují a děje se to spíše jako autocenzura. Ale likvidace lidí probíhá — vyhodí je z práce, zruší jim bankovní účty a karty. Za komunistů člověku alespoň rovnou dali nějakou horší práci, protože každý přece musel pracovat. Dnes se takoví lidé stanou nezaměstnatelnými a společnost se snaží je připravit o veškeré zdroje příjmů a dlouhodobě je zlikvidovat. Dokonce i komunisté po nějaké době třeba přišli za hercem s tím, že když řekne, že to tehdy tak nemyslel, a posype si hlavu popelem, opět ho nechají hrát. Teď platí jednou zrušen, navždy zrušen. Pokaždé někdo vytáhne, že před lety „závadný“ člověk něco řekl, a celé to jede znovu. Je to fakt šílené a děje se to i lidem, kteří nic špatného neudělali.
