Během víkendu došlo pod dohledem švýcarského regulátora a centrální banky k „vynucené fúzi“ dvou největších švýcarských bank – Credit Suisse a bankovní skupiny UBS. Vynucené proto, že švýcarská dvojka Credit Suisse byla v posledních dnech pod tlakem depozitorů, odtékaly z ní vklady tempem až 10 miliard dolarů denně a pokud by nepřišel zásah shůry, byl krach banky poměrně pravděpodobný, říká v rozhovoru pro INFO.CZ hlavní analytik brokerské společnosti XTB Jiří Tyleček. Ten zároveň varuje, že trhy budou nyní hledat další „slabé kusy“ v Evropě. „A řekněme si zcela jasně: ty slabší kusy zde na trhu jsou. Credit Suisse byla první na řadě, ale jsou tu další banky, které se mohou dostat do podobných problémů,“ říká Tyleček.
Co přesně se o víkendu ve Švýcarsku stalo a proč bylo třeba akutně zachraňovat druhou největší švýcarskou banku Credit Suisse?
Primárně proto, že nedůvěra vůči Credit Suisse v posledních týdnech výrazně rostla, problémem tak byla zejména odtékající depozita, údajně se jednalo až o 10 miliard dolarů denně. Do toho se minulý týden přidala bankovní krize v USA, kde zkrachovaly tři banky a na Credit Suisse se tento negativní sentiment navalil. V závěru týdne nedůvěra trhu přerostla až v paniku, a proto byla záchrana banky tak důležitá. Credit Suisse je totiž takzvaná systémová banka, a proto švýcarská centrální banka a regulátor nemohli připustit, aby zkrachovala.
Pokud by nedošlo k víkendové záchraně, byl krach reálný?
Ano, určitě byl. Žádná banka nedokáže vykrýt takto rychlý únik kapitálu. Ta depozita se ztrácela obrovskou rychlostí a reálně hrozilo, že by bance peníze během několika dní došly. Pochopitelně, Credit Suisse mohla prodávat například cenné papíry, které vlastní, součástí celého problému však je, že ta takzvaná „bezpečná aktiva“, která Credit Suisse nakupovala ještě před několika lety, výrazně ztratily na hodnotě.
O jakých aktivech hovoříme?
Především o státních dluhopisech, které však prakticky už od roku 2018 v podstatě nic nevynášely. V té době se obchodovaly s negativním výnosem a banky, které je mají v držení, tak v podstatě do dneška musejí platit za to, že je tenkrát mohly koupit. Problém přišel ve chvíli, kdy úrokové sazby v posledním roce výrazně vyrostly, čímž tyto cenné papíry výrazně ztratily na hodnotě. Ostatně, to byl jeden z hlavních důvodů pádu Silicon Valley Bank.
Proč Švýcaři zvolili řešení nucenou akvizicí? Nemohla centrální banka Credit Suisse nabídnout úvěrovou linku?
Úvěrová linka tam byla, ale už nestačila. Pokud by pokračovala, Credit Suisse by se prakticky dostala do vlastnictví státu – a stát tu samozřejmě není od toho, aby vlastnil a řídil banky.
Jak uzavřenou dohodu vnímáte a kdo v ní patří k vítězům a kdo k poraženým?
Spekuluje se, že vítězem by mohla být UBS, protože alespoň na první pohled podmínky převzetí nevypadají nepříznivě. Osobně si ale myslím, že UBS byla donucena koupit zajíce v pytli. Normální proces fúzí a akvizic totiž standardně trvá dlouhé týdny a měsíce a je třeba tam zpracovat důkladnou due dilligence – a to se v tomto případě nemělo šanci odehrát.
UBS tak podle mě úplně neví, co přesně si kupuje, a může se v krajním případě stát nejen to, že na celé transakci prodělá, ale i že její ztráty budou tak velké, že kvůli tomu proběhnou nějaké soudní spory, respektive, v úplně v krajním případě, že samotná UBS bude sama potřebovat státní pomoc.
Celou transakci charakterizuje to, že všichni zúčastnění byli dotlačeni švýcarským regulátorem a centrální bankou k tomu, aby se to během víkendu uzavřelo, aby to bylo dořešené do pondělního otevření asijských trhů. S transakcí navíc zatím nesouhlasili akcionáři UBS, kvůli tomu se dokonce budou měnit zákony.
Celá tato akce tak sice na jedné straně řeší tu akutní situaci, zároveň však je otázka, zda ten tlak na rychlé uzavření transakce v důsledku nepovede k opačnému efektu. Je na tom vidět, že se regulátoři obávají, že by situace v Evropě mohla být skutečně vážná. A odtud je už jen krok k tomu, aby se i investoři dalších bank začali ptát na to, zda jsou jejich úspory v bezpečí.
