Stavební boom v Česku brzdí kromě zdlouhavých povolovacích procesů i nedostatek stavebních materiálů. Ceny písku, štěrku či stavebního kamene v poslední době zejména kvůli nutnosti dovozu z větších vzdáleností výrazně rostou, což nepomáhá dostupnosti bydlení ani zakrnělé dopravní infrastruktuře. Podle Františka Jampílka ml. ze společnosti České štěrkopísky je problém systémový. „Za posledních 30 let se v Česku neotevřela téměř žádná pískovna a většina těch současných během deseti let skončí. Podobné je to i se stavebním kamenem a dalšími stavebními materiály. Mezi lidmi od fochu se o tom ví, jen na veřejnosti se o tom příliš nemluví,“ říká Jampílek v rozhovoru pro INFO.CZ.
Z pohledu těžařů je dnešní situace asi poměrně příznivá.
Ano, z našeho pohledu je situace dobrá, protože cena surovin jde nahoru. Zároveň to ale neznamená, že bychom automaticky prodávali více: u řady našich těžebních záměrů máme omezenou produkci kvůli limitům, které jsou často nastavené na vytěžení 500 tisíc tun ročně. A i kdyby byl stavební boom sebevětší, my jsme omezeni tímto stropem.
Čím to, že je štěrkopísku a kamene na trhu nyní nedostatek – a ceny tedy rostou?
Problém je především v tom, že v Česku se nedaří prosazovat nové těžební záměry. Je to jednoduchá rovnice: na jedné straně chtějí stát a developeři realizovat nové projekty a budovat dopravní infrastrukturu, na druhé straně v Česku setrvale ubývá aktivních pískoven a kamenolomů. Ložisek je přitom dostatek, jen se je nedaří otevírat a stávající provozy postupně končí. Pokud se něco výrazně nezmění, může to dopadnout jen jedním způsobem: ceny materiálů budou dále růst a stále více stavebních projektů se začne odkládat a rušit.
Jaký to má dopad nyní?
V jedné rovině v tom, že se v Česku tolik nestaví. Nedostatek materiálů je určitě jedna z hlavních příčin současného stavu. Kdyby byl na trhu dostatek písku a kameniva, je ta výstavba úplně někde jinde – a to se pak odrazí i v konečných cenách domů a bytů. Když chcete postavit nějakou nemovitost, je to právě především o ceně stavebního materiálu.
Ve druhé rovině se ten nedostatek projevuje v uvolňování norem. Dám příklad: pokud se vyrábí beton, musí splnit řadu technických norem ohledně kvality použitého materiálu. Ovšem právě proto, že se ví, že některé suroviny dlouhodobě chybí, tyto normy se uvolňují. Třeba právě do betonu se tak dává materiál, který by před deseti, dvaceti lety určitě neprošel.
Co přesně?
Například recykláty, pucolánový prach, nebo sopečný kámen – to všechno jsou náhražky, které mají ušetřit jednak to primární kamenivo, jednak cement. A pochopitelně to má dopad na kvalitu výsledné směsi.
V jakém smyslu?
Například u silnic, kde je takový materiál použitý, častěji dochází k rozpraskávání, protože ten materiál uvnitř pořád pracuje, nemá požadované vlastnosti.
Může situaci s nedostatkem materiálů vyřešit dovoz?
Dovoz pomůže, ale situaci nezachrání. Už dnes se ze Slovenska dováží poměrně dost kameniva, protože jeho výpadek máme v Česku v některých krajích dlouhodobě. Ideální řešení to ale není. Slováci si jsou naší situace vědomi, takže si svůj kámen nechají pořádně zaplatit, navíc to celé prodraží doprava.
Podobné problémy, které řešíme tady v Česku, řeší celá Evropa. Je tak podle mě jen otázkou času, kdy si státy budou stále více hlídat export těchto surovin za hranice – což by přineslo další tlak na tuzemské zdroje.
