Představte si, že jste malá družice. Satelit. Vážíte dva kilogramy a na výšku máte dvacet centimetrů. Zemi obíháte okolo 500 kilometrů nad povrchem takovou rychlostí, že z hypotetické orbitální Prahy do hypotetického orbitálního Londýna doletíte za dvě a půl minuty. Mezitím se však potýkáte s extrémními teplotami, radiací, snažíte se navázat rádiový kontakt se Zemí…
V takovém prostředí se už čtyři roky nachází i nanodružice VZLUSAT-1, kterou ve spolupráci s tuzemskými univerzitami a dalšími partnery sestavili vědci kosmického týmu Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ). Družice navazuje na československý kosmický program a na oběžné dráze plní několik výzkumů, především ale představuje velký příslib pro budoucnost.
„Naším velkým cílem je se na těchto nanosatelitech naučit vyrábět kvalitní a spolehlivé družice, které chceme v dalších letech nabízet státu i komerčním podnikům,“ vysvětluje kosmický inženýr Vladimír Dániel, který má program vývoje družic ve VZLÚ na starosti. Právě kvalita je zásadním a stále nikoliv úplně vyřešeným atributem, se kterým se potýkají všichni výrobci nanosatelitů. Z původních 36 družic, které měly společně s VZLUSAT-1 odstartovat na oběžnou dráhu, jich bez problému začalo fungovat jen osm.
Československo má v dobývání kosmu desítky let dlouhou tradici. Kosmonautika se na našem území rozvíjí přibližně od poloviny minulého století — zejména v rámci programu Interkosmos. Pokud odhlédneme od letu Vladimíra Remka (se kterým najdete rozhovor na stranách 14—21, nebo si ho můžete přečíst online ZDE) do vesmíru, vrcholnými výsledky našeho vesmírného programu bylo vyslání několika družic na oběžnou dráhu. Celkem šlo o pět satelitů Magion (Magion 1 — Magion 5) mezi lety 1978 a 1996, jejichž hlavním účelem byl výzkum Magnetosféry a ionosféry. V pořadí šestou vyslanou družicí pak byla v roce 2003 MIMOSA, která však krátce po startu technicky selhala.
Evropská liga
„Na tradici československých družic ve VZLÚ navazujeme,“ přesouvá pohled do budoucnosti Daniel Zeman z tiskového oddělení výzkumného ústavu, který je národním centrem pro výzkum, vývoj, inovace a zkušebnictví pro letecký a kosmický průmysl. Jeho posláním je získávat znalosti a vytvářet řešení v oblasti leteckých a kosmických technologií. Společnost se v této oblasti po roce 2003 odrazila od vývoje mikroakcelerometrů, které měří i nicotná zrychlení ve vesmíru a které dodala na misi Evropské kosmické agentury (ESA) SWARM, skládající se ze tří satelitů a zkoumající magnetické pole Země. Byl to mimo jiné i tento úspěšný projekt, na kterém si VZLÚ otestoval připravenost na plnohodnotné zapojení do misí ESA, a také schopnost zorganizovat intenzivní spolupráci tuzemských subjektů z akademické a průmyslové sféry, nutnou k úspěšnému sestavení přístroje.
VZLÚ se následně v rámci ESA podílel na řadě programů — namátkou na misích EUCLIDE, JUICE, FLPP-VTI, PROBA-3, VEGA nebo ARIANE 6. Právě testy části rakety ARIANE 6 v podniku probíhají i nyní, kdy se zkouší kryt spodní nosné konstrukce pomocného motoru. „Oproti letadlům, které ve VZLÚ rovněž testujeme, je to z hlediska zaváděných sil úplně jiná liga — díl, který testujeme, musí snést zatížení až 500 tun, za tímto účelem bylo zapotřebí navrhnout a postavit ojedinělé testovací zařízení,“ popisuje Zeman.
