Zahraniční vlaky Česko objíždějí, dálnice zde rostou jen velmi pomalu. S velkými infrastrukturními stavbami je Česko zkrátka na štíru. Navíc, při pohledu do okolních zemí je vidět, že zaostáváme. „Okolní státy, Německo, Rakousko, ale i Polsko a Maďarsko jsou na tom lépe,“ popisuje v rozhovoru Emanuel Šíp, dopravní expert a dlouholetý ředitel Dopravní sekce Hospodářské komory ČR. „Je vidět, že tamní vlády věnují velkým infrastrukturním projektům péči a tento ‚domácí úkol‘ si už v nějaké podobě vyřešily.“ Podle Šípa je důvodů, proč to v Česku „nejde“, hned několik: od poklesu schopností úředníků až po fakt, že Češi proti stavbám, které by měly vzniknout v jejich okolí, protestují vlastně už z principu. Tím největším problémem podle Šípa je však fakt, že stále více peněz „projídáme“ na mandatorních výdajích – a na stavby dálnic či vysokorychlostních železnic zkrátka nezbývá.
Předsedou Dopravní sekce Hospodářské komory ČR jste byl téměř deset let, až do letošního jara. Co se za tu dobu podařilo a které úkoly zůstávají na vašeho nástupce?
Jedním z největších úspěchů je, že se nám podařilo dát do pohybu státní úředníky a řešit naše potřeby. Samozřejmě úměrně možnostem. Z konkrétních věcí jsme toho prosadili poměrně dost: záležitosti okolo zákona o drahách, silničního zákona a poplatků za obnovitelné zdroje, a další. Snažili jsme se pohnout Ministerstvem dopravy i ve směru strategických projektů, jenže tam je to složitější, je třeba do toho neustále „šťouchat“, úředníky nepřesvědčíte napoprvé.
Zároveň se nepodařilo zajistit efektivní řízení výluk na tratích, není stále pořád dořešena tzv. konzervace dráhy: tedy co s tratěmi, kde je pouze malý nebo žádný provoz. Nechci chodit do detailu, ale podle nás to není možné dělat podle jedné šablony, chceme, aby se tyto tratě řešily jasnou procedurou, ale stále individuálně každá trať zvlášť.
Česko má stále deficit s významnými infrastrukturními stavbami – od dálnic až po vysokorychlostní železnici. Kde je podle vás nejužší hrdlo jejich výstavby?
To nejužší hrdlo je zřejmé: nadměrný objem mandatorních výdajů státního rozpočtu do spotřeby. Výdaje Česka rostou každým rokem a situace se stále zhoršuje, jenže kvůli tomu, že projídáme stále více peněz, pak logicky chybějí prostředky na takové investiční projekty, jaké tato země potřebuje. Státu chybí prostředky, aby velké projekty mohl financovat.
Stát by mohl financovat úvěrem.
To je také problematické, protože stát neví, jak a z čeho by takovou půjčku splácel. Tak jednoduché to není, je třeba státní hospodaření stabilizovat postupně. A proto kvituji, že se současná vláda snaží vyrovnávat rozpočet, což je první krok k tomu, aby, – a to bude nejspíš záležitost až další vlády –, dostala mandatorní výdaje do spotřeby do mezí a našla prostor pro dopravní investice.
Stabilizace rozpočtu je sice pěkná vize, ale je jasné, že v příštích několika letech nás čekají stále stamiliardové deficity.
Každý, kdo jezdí autem, vám řekne, že se nedá zahnout z místa do pravého úhlu, musí se zahnout obloukem. Takové věci zkrátka trvají a není možné z roku na rok srazit deficit rozpočtu ze stovek miliard na nulu.
