I když to tak z veřejné diskuse často nevypadá, ústup od uhlí není otázka politická, ale výsostně ekonomická. Zatímco poslanci a ministři mohou diskutovat donekonečna o tom, zda se Česko odkloní od elektřiny (a tepla) vyráběného z uhlí v roce 2038, nebo už 2033, realita, zejména ta ekonomická, je úplně někde jinde. Podle majitele energetické skupiny Sev.en, minoritního akcionáře ve skupině ČEZ a jednoho z nejbohatších Čechů Pavla Tykače nás problémy čekají už během několika příštích let.
„Nám například vůbec nevychází ekonomika (pro uhelné elektrárny, pozn. red.) už na rok 2026 a myslím, že uhelné elektrárny ČEZu na tom budou podobně. V ten moment vláda bude stát před obrovským problémem, jak k nám dostat nějaké peníze jakoukoliv formou, protože my provoz dotovat pochopitelně nebudeme,“ řekl Pavel Tykač při diskusi pořádané think-tankem Institut pro politiku a společnost. „A buď politici najdou nějaký způsob, jak tyto uhelné elektrárny udržet v chodu, anebo je zavřeme. A v tu chvíli v Česku nastanou desítky až stovky hodin, kdy nebudou stačit ani ty ‚dráty‘ z okolních zemí a elektřina zkrátka nebude.“
Základní ekonomická čísla, o kterých Tykač mluvil na diskusi s dalšími energetickými experty, rozvedl hlavní ekonom skupiny ČEZ Pavel Řežábek. „Včera cena elektřiny na burze zavírala na přibližně 112 eurech za MWh, cena emisní povolenky v tu dobu byla zhruba 100 eur. Uhelné elektrárně, která běžně potřebuje na jednu vyrobenou MWh jednu povolenku, tak zbylo 11 eur. To je ale málo, elektrárna potřebuje jen na pokrytí svých fixních nákladů přibližně 30 eur na jednu MWh,“ uvedl Řežábek.
I Řežábek se, podobně jako Tykač, kloní k názoru, že ústup od uhlí nebudou diktovat české politické deklarace, ale surová ekonomická realita. „Zatím zde ty uhelky stále jedou – dlouho však nepojedou,“ řekl.
V diskusi expertů na energetiku se ukázalo, že vláda, pokud bude chtít výrobu z uhlí v dalších letech zachovat, bude muset výrobce nějakým způsobem podpořit. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o takzvaných kapacitních mechanismech (kdy stát platí výrobci za připravenost dodat energii v případě potřeby do sítě), respektive o rozdílových kontraktech (garance pevné ceny pro výkup elektřiny).
Jak ovšem v diskusi uvedl Vladimír Budinský, prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, čeští politici v této oblasti tápou. „V Německu to budou řešit kapacitními platbami. Jak to bude v Česku, to nevíme. Nemáme legitimní státní energetickou koncepci a jasné je jen to, že energetická politika bude diktovaná zelenými argumenty. Jdeme opravdu do velmi vážné krize,“ varoval Budinský. I on řekl, že „politické“ roky 2038 či 2033 nehrají pro české uhelné elektrárny žádnou roli. „Já osobně nevěřím, že české uhelky přežijí rok 2028.“
