Veřejné finance v posledních letech zažívají velké rodeo. Oproti dřívějšku, kdy rozpočet veřejných financí většinou končil červenou nulou, zažíváme nyní deficity v řádu stovek miliard korun. Co hůř, musíme si půjčovat na samotný provoz státu. „Je vidět zlom v myšlení po roce 2019 a zejména v roce 2021, kdy jsme velmi silně změkčili pravidla rozpočtové odpovědnosti. Nejdřív jsme je rozvolnili, pak dokonce vypnuli a jen s velkými obtížemi se vracíme nazpátek,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ ekonom a předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Ten českou ekonomiku v posledních letech připodobňuje k „narkomanovi“, který si zvykl na stále větší dávky drogy – v tomto případě bobtnajících výdajů. „Konsolidační balíček současné vlády je jako náhradní metadonová léčba, pokus zbavit ekonomiku její závislosti. Jenže zjišťujeme, že ta závislost je těžší, než jsme si původně mysleli,“ míní ekonom.
Jeden z centrálních problémů veřejných financí je vysoký strukturální deficit veřejných financí, fakt, že si musíme půjčovat na běžný provoz státu. Lze ten problém v dohledné době vyřešit?
Je pravda, že s tím, jak nominálně roste HDP, se zvyšuje v absolutních číslech i strukturální schodek. Pokud se podíváme, co navrhuje ministerstvo financí pro rok 2024, zjistíme, že strukturální saldo, se kterým bychom měli ve veřejném sektoru fungovat příští rok, je zhruba 220 miliard korun. Ovšem bez ohledu na konsolidační úsilí, které vláda nedávno oznámila.
A v tom je bohužel zmatení, ke kterému dochází ve veřejném prostoru. My si neuvědomujeme, že konsolidační úsilí se bude odvíjet od skutečného výsledku letošního roku, který však bude horší, než je plánovaný schodek. Plánovaný schodek byl 295 miliard, ta realita bude horší. Takže konsolidace bude probíhat, ale z vyšších úrovní, než se myslelo.
Trochu mě překvapuje zmatení ve veřejném prostoru o tom, jestli ten balíček má, či nemá smysl. Jasně, že smysl má – o to větší, že ta realita bude horší. Zároveň je ale třeba říct, že nedojdeme do bodu, se kterým balíček počítal.
Jak hodnotíte konsolidační kroky vlády – i z pohledu ambicí, programových prohlášení a rozpočtových slibů, se kterými kabinet přicházel do úřadu?
Naše pozice za Národní rozpočtovou radu je jasná: ke konsolidaci veřejných financí oproti minulosti opravdu dochází, takže nejsme u schodků mezi pěti až šesti procenty, posunuli jsme se ke třem až čtyřem procentům. To je zlepšení.
Zároveň je ale třeba říct i „b“: Situace není tak dobrá, jak konsolidační balíček předpokládal a pro nás to není dost na to, abychom mohli říct, že po realizaci tohoto balíčku budeme strukturálně v rovnováze. Je to lepší, ale ne dostatečně.
Co tedy veřejné finance čeká po konsolidačním balíčku, kdy bude strukturální deficit stále okolo 150 miliard korun?
I když je vidět tendence ke zlepšování, je jasné, že nejsme a ještě dlouho nebudeme zpátky v hospodaření a ve stavu veřejných rozpočtů, které jsme měli před covidem. Z toho zkrátka nejsme pryč a strukturální problém trvá. Bude se podle mě týkat kohokoliv, kdo bude vládnout i po roce 2025 – ať už to bude tato vláda, nebo jakákoli jiná.
Konsolidační balíček je tak vlastně „kouzelný“ v tom, že realizuje podstatná opatření, ale zároveň říká, že tím to nekončí. Že někdo další bude muset dělat totéž. Takže já beru i jako docela chytrý manévr současné vlády, který víceméně zavazuje politické reprezentace do budoucna, že boj o stabilizaci veřejných financí nekončí a že v něm budou muset buď pokračovat, anebo si budou muset obhájit, proč pokračovat nechtějí.
