E15 PREMIUM | S vysokou inflací budeme muset žít další tři roky a propady ještě chvilku potrvají, odhaduje investorka Andrea Lauren ze skupiny Rockaway. Skupina pořádá na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary konferenci Kreativní Česko, jejíž mediálním partnerem je deník E15.
Zažíváme po dlouhé době ekonomickou nestabilitu. Jak se na současnou situaci koukáte?
My v Rockaway máme nabito, abychom využili toho, jak trhy klesají. Klesají významně, ale ten pokles není ještě u konce. Ještě to neskončilo. Aspoň ne podle metrik, na které se dívám. Sice to byl rychlý výprodej, největší propad za první polovinu roku od roku 1970, ale bude to pokračovat. Máme za sebou více než jednu dekádu inflačního růstu hodnoty aktiv. Během této doby měl kapitál skoro nulovou cenu a nulové úrokové sazby nepodporovaly žádnou finanční disciplínu.
Za pandemie covidu kvantitativní uvolňování ze strany centrálních bank ještě více akcelerovalo, centrální banky zaplavily trh likviditou, vlády posílaly šeky až do domácností. To je, jako kdybyste na oheň přilili benzín a vyhodil všechny hasicí přístroje. Inflace, která byla předtím, byla inflace cen aktiv na kapitálových trzích, viděli jsme, že rostou rapidně valuace, technologické firmy dominovaly trhům a to jejich růst ještě akcelerovalo. Nyní se k tomu přidala inflace cen spotřebitelského koše, částečně způsobená masivním narušením dodavatelských řetězců z Číny a částečně vypuknutím války na Ukrajině. To zasáhlo všechny komodity a mnoho polotovarů i hotové produkce, která se nemůže dostat ke koncovým spotřebitelům. Období takové inflace tady nebylo od doby války ve Vietnamu a ropných šoků v 70. letech.
Myslíte na světové úrovni? V Česku byla vysoká inflace na začátku 90. let.
V Česku byla po pádu komunismu rychlá inflace, ale byl tu i rychlý růst, který byl rychlejší než inflace, pak šel růst i inflace dolů. Tehdy se narovnávaly ceny, které byly dlouho držené uměle dole a dorovnávaly se tak na evropskou úroveň. Bylo to přechodné období, ze kterého region benefitoval. Nyní máme vysokou inflaci, ale nebude růst. Všichni proto začínají mluvit o recesi, což je podle mě skoro jistá věc, a o stagflaci, tedy o kombinaci recese a inflace.
Ta tady byla naposledy v době, kdy jsme všichni tahali kačery nebo ještě předtím. Vůbec si to nepamatujeme. Já jsem byla v Londýně v roce 2000, takže vím, jak to vypadalo, když praskla internetová bublina a byla jsem tam i v roce 2008, když splaskla bublina kolem finančních derivátů. Pak v roce 2008 přišla globální finanční krize. To si ještě kolektivně pamatujeme. Ale nikdo z nás, kromě opravdových staříků, si nepamatuje ropné šoky a stagflační prostředí, které panovalo ve světě šedesátých a sedmdesátých let, vlastně někdy od roku 1966 do začátku osmdesátých let. Je otázka, jestli teď se podaří v krátké době zkrotit inflaci. Já se obávám, že se to nepodaří.
