Na razantnější snížení inflace si budeme muset počkat až do příštího roku, říká ředitel měnové sekce České národní banky Petr Král. V rozhovoru pro deník E15 rozebírá zatím poslední čísla o vývoji spotřebitelských cen. Probírá i scénář, co by se dělo, kdyby centrální banka loni nezačala se zpřísňováním měnové politiky v podobě razantního zvyšování úrokových sazeb. Inflace by v takovém případě dosahovala podle analýzy ČNB 27 procent namísto červnových 17,2 procenta. „A kurz by byl kvůli mnohem menšímu úrokovému diferenciálu vůči eurozóně slabší v řádu několika korun a byl by někde poblíž 30 korun za euro,“ říká Král. V rozhovoru se Petr Král vyjadřuje také k názorům ekonoma Jana Švejnara na měnovou politiku. „Jde o velice minoritní názor, který podle mě není podložený žádnou robustní, všeobecně uznávanou teoretickou nebo empirickou analýzou,“ konstatuje.
Co poslední údaje o spotřebitelských cenách naznačují ohledně dalšího možného vývoje inflace?
Bohužel cenový růst pokračuje ve zrychlování. Je tomu tak již od loňského července, kdy každý měsíc je inflace v meziročním vyjádření vyšší, než byla v měsíci předtím. A teď jsme viděli skok ze 16 procent v květnu na 17,2 procenta v červnu. To znamená, že se inflace už před časem dostala do hodnot, které jsou dlouhodobě neakceptovatelné a bezprecedentní.
Bohužel k těm dlouhodobě silným domácím nabídkovým i poptávkovým tlakům dorazila s loňskou energetickou krizí a s válkou na Ukrajině skutečně masivní inflační vlna ze zahraničí, která postupně prosakuje do cen pohonných hmot, do cen energií spojených s bydlením a do celého výrobního řetězce. A tahle kombinace faktorů zavdává příčinu k tomu očekávat, že zrychlování cenového růstu bude ještě pár měsíců pokračovat.
Vrchol inflace může být až někde okolo 20 procent na přelomu léta a podzimu, kdy dopad letošních inflačních faktorů ze zahraničí vyvrcholí a započne postupné ochlazování domácí části inflace. Také dojde ke změně srovnávací základny. Od podzimu se tedy dá čekat obrat ve vývoji. Ale na razantnější snížení inflace si budeme muset počkat až do příštího roku.
Co v současnosti hraje významnější roli ve vývoji inflace? Jsou to faktory na straně nabídky, jako jsou ceny energií, nebo stále převládají poptávkové tlaky mimo jiné i kvůli napjatému trhu práce?
Nyní už je to o tom, že domácí poptávková situace a domácí fundamenty jako trh práce a trh nemovitostí jsou pořád zbytnělé, ale na to se vrší čím dál více vnější inflační faktory. A bohužel ceny elektřiny a plynu, které reagují na burzovní ceny, se do inflace dostávají postupně s tím, jak klíčoví distributoři energií upravují ceníky. Týden co týden slyšíme, že někdo z dodavatelů plynu či elektřiny chystá další zdražení. Takže nárůst inflace v posledních měsících je již v převážné míře tažen těmi vnějšími faktory.
Ale nebylo by možné vidět takovou inflaci, kdyby zde nebylo hluboké inflační podhoubí. A to je dáno právě domácí ekonomikou. Naštěstí tady začne už působit měnová politika ČNB, která byla za poslední rok zpřísněna poměrně významně. Začne působit i samovolný ochlazovací mechanismus inflace, kdy domácnosti čelí propadu reálných příjmů. To omezí jejich koupěschopnost, což posléze zmírní i jejich chuť utrácet.
Takže na podzim, až si všichni uvědomí tíži celkové ekonomické i vlastní finanční situace, mohou domácnosti výrazně omezit poptávku po zbytných věcech, aby měly na zaplacení nezbytných věcí, jako jsou například energie či jídlo. A pak poptávka v segmentech, jako jsou volný čas a oblečení, vybavení domácnosti či cestovní ruch, může klesnout. A tam pak očekáváme i zpomalování cenového jádra.
