O anarchokapitalismu se často říká, že je myšlenkovým cvičením, při němž si člověk představuje, jak by se žilo bez státu jakožto centrální autority. V rozhovoru na tuto formulaci naráží i jedna z výrazných osobností české anarchokapitalistické scény Daniel Steigerwald, který zároveň přiznává, že pro většinu lidí jsou podobné úvahy do značné míry nepředstavitelné a stát mají v sobě zažitý natolik, že se pouhému pomyšlení na jeho absenci podvědomě brání. Jak změnit tento „zestátnělý“ mindset a přejít od státu k nestátu? A jak do toho zapadá bitcoin? O tom jsme si s Danielem povídali u něj doma nad šálkem kávy. V průběhu rozhovoru zavládla mírná anarchie mezi vykáním a tykáním, tak jsme zůstali u druhého. Rozhovor vyšel v dubnovém čísle Magazínu I, které je věnované tématu Anarchie.
Anarchie je pojem, pod kterým si asi různí lidé představí různé věci, co se vybaví tobě?
To je jednoduché — nestát, tedy absence státu. To je totiž to, co se běžnému člověku automaticky vybaví, když mu řeknete, že chcete zrušit stát. „Ale to by byla anarchie!“ No tak jo, říkejme tomu anarchie, i když je to jen starý ne-známý klasický liberalismus dotažený do konce. Kdo by se pídil po detailech, toho lze odkázat na anarchokapitalismus, protože to je přesné označení, ale stejně tak ho lze odkázat na klasický liberalismus, protože z něj anarchokapitalismus vychází. Avšak pozor, za anarchisty se považuje také spousta levicově smýšlejících lidí, kteří proti státu ve skutečnosti nejsou. Ti nechtějí trůn rozbořit, ale jen do něj usednout. To je dost rozdíl.
Je tedy anarchie něčím, co můžeme zařadit na pravolevou politickou osu? Existuje třeba anarchie středová?
Středová anarchie asi nebude. Ale v tomhle ohledu mě napadá jeden takový kanadský libertarián, který říká, že by si přál, aby stejnopohlavní manželské páry mohly bránit své marihuanové plantáže se zbraněmi v ruce. Obecně se anarchokapitalisté a libertariáni v něčem shodnou s pravicí, v něčem zase s levicí, ale pracují s jinou myšlenkovou školou, takže vlastně podle těch běžných měřítek nejdou moc zařadit ani napravo, ani nalevo. Ono obecně tohle zařazování je užitečné, ale nemělo by se brát jako dogma. Pod konzervatismem si také můžeme představit jak Miroslava Kalouska, tak Václava Klause mladšího, což jsou dvě dost odlišné osobnosti, ale obě se shodně považují za konzervativce. Pro anarchokapitalisty jsou ale oba kovaní etatisté — státisté. A zase znám hrdou komunistku, která je ve skutečnosti skoro minarchistka. S takto přetíženými termíny je problém. Spousta sporů by vůbec nevznikla, kdyby se diskutující nejdříve shodli na tom, o čem se vlastně chtějí hádat.
Daniel Steigerwald
Jako jedna z hlavních postav české anarchokapitalistické scény se dle svých slov přirozeně živí jako programátor, jelikož svět digitální považuje za svobodnější nežli svět analogový. O funkcionálním programování rovněž přednáší, stejně jako o anarchii nebo o bitcoinu. Aktuálně připravuje spuštění vlastního startupu. Pokud netráví svůj čas s ženou, dítětem a kocourem, rád běhá.
Jestli ona tu není v poslední době tak trochu anarchie v tom pojmenovávání, když si dnes někdo říká liberál, tak často mívá ke klasickému liberalismu hodně daleko, a totéž platí pro ty, co o sobě říkají, že jsou konzervativci.
Na tom asi taky něco bude. Já tak trochu podezřívám Rothbarda, že to slovo anarchokapitalismus vymyslel i proto, aby se pod to každý hned nechtěl přihlásit, jako se to stalo s liberalismem. Proto když říkám, že anarchokapitalismus vychází z klasického liberalismu, tak tam zdůrazňuji to klasický, protože dnes si liberál říká každý, kdo si tak říkat chce, ačkoliv nikdy žádného klasika nečetl a vlastně ani neví, o čem liberalismus je. To slovo už ztratilo svůj význam.
Když už jsme u těch škatulek, co třeba takový minarchismus? Jeho zastánci také státu příliš nefandí…
Minarchisté akceptují existenci státu v nějakých sektorech jako policie, armáda nebo právo. To je však šikmá plocha, protože když může stát zajišťovat policisty, proč by nemohl zajišťovat třeba pekaře? Ve výsledku tak mezi minarchistou a socialistou zas takový rozdíl není. Proto je anarchokapitalismus principiálně tak čistý, protože se u každé lidské činnosti ptá: „Chceš použít stát, nebo ne?“ Velmi to vyjasňuje a zpřehledňuje diskusi. Lidí, kteří preferují stát, se rád ptám, co by podle nich stát dělat neměl. To většinu z nich totálně zmate, protože o tom nikdy takhle neuvažovali. Dále se třeba ptám, co kdyby lidé mohli přesměrovat desetinu svých daní na dotace nebo na důchody, bylo by to levicové, nebo pravicové? To je také mate, protože o tom většinou neumějí uvažovat. Přitom je zřejmé, že by stát ztratil kontrolu nad desetinou daní, což je jasná anarchie. Ono těch minarchistů zas tolik není, protože kdo tohle slovo objeví a dál to zkoumá, časem dojde k tomu, že lidé se chovají ve všech oborech stejně. Jeden vtip říká, že rozdíl mezi minarchistou a anarchistou je několik měsíců.
