Česko je v posledních měsících pod tlakem silného zdražování. Rostou ceny bydlení, energií i dopravy a podle odborníků na „vrcholu cenového kopce“ ještě zdaleka nejsme. Spíše naopak. Je téměř nevyhnutelné, že inflace po novém roce vystoupá až k sedmi procentům – k úrovni, kterou Česko naposledy zakusilo koncem 90. let. Česká národní banka sice hledá recept, jak růst inflace zarazit, členové její bankovní rady jsou však fatálně rozděleni. A jak pro INFO.CZ glosuje ekonom Dominik Stroukal, toto rozdělení názorů je „v historickém kontextu přímo nevídané“.
Nejenom Česko, ale prakticky celý svět se v posledních měsících dostává do vleku zrychlující inflace. Její růst letos překvapil jak vrcholné politiky, tak i centrální banky, které mají krocení inflačních tlaků v popisu své práce. V Česku se index spotřebitelských cen vyhoupl z únorového minima 2,1 procenta až na říjnových 5,8 procent a podle očekávání trhu bude dále růst. To, přeloženo do běžné řeči, znamená, že si lidé za stejné peníze koupí méně zboží a služeb než dříve.
Česká národní banka se dlouhodobě snaží udržet inflaci okolo dvou procent, v rozmezí svého „tolerančního pásma“ mezi jedním a třemi procenty. To se jí však v posledních měsících viditelně nedaří a už i členové bankovní rady otevřeně přiznávají, že sedmiprocentní inflace – tedy tři a půlnásobek inflačního cíle ČNB – bude v úvodu příštího roku realitou, na kterou se musíme připravit. „Medicína“ v podobě vyšší hlavní úrokové sazby, hlavního protiinflačního opatření, které má centrální banka ve svém arzenálu, totiž funguje až s mnohaměsíčním zpožděním a členové bankovní rady centrální banky se navíc nedokážou shodnout na tom, zda a do jaké míry vlastně vyšší úroková sazba skutečně pomůže.
Navenek sice centrální banka zvýšila svou úrokovou míru v posledních měsících již několikrát, naposledy dokonce o 1,25 procentního bodu, při hlasování však byla sedmičlenná bankovní rada vždy výrazně rozdělená. Zatímco dva členové rady – podle veřejných prohlášení lze dovodit, že se jedná o Aleše Michla s Oldřichem Dědkem –, hlasovali pro nezvyšování sazeb a zachování statu quo, zbylí členové preferovali (razantní) růst sazeb. „V historickém kontextu je takové rozdělení nevídané a i mezinárodně je spíše výhradou rozpadajících se ekonomik,“ glosuje pro INFO.CZ současnou situaci v ČNB hlavní ekonom společnosti Roger Dominik Stroukal.
Rozdělení názorů na preferovanou výši úrokové sazby přitom není pouze doménou centrální banky, kde se jedná, jak dodává Stroukal, o „krásný akademický spor“. Podobně se totiž dříve během listopadu střetl ve stejném tématu předseda vlády v demisi Andrej Babiš s guvernérem ČNB Jiřím Rusnokem, kteří si přes média vyměňovali ostré vzkazy. Zatímco Babiš ve svém článku obvinil ČNB, že se „úplně utrhla ze řetězu“ a tlačil ji, aby sazby ponechala při zemi, Jiří Rusnok ve své polemice vysvětloval, proč je dle něj zvýšení sazeb nezbytné.
