Pokud byste hledali naplnění politického klišé, že chceme z Česka „mozkovnu namísto montovny“, vývojářská společnost STRV by mohla jít ukázkovým příkladem. Karlínská firma na vývoj softwaru prorazila nejdříve v Česku a následně i v americkém Silicon Valley, kde pracovala pro největší technologické klienty světa. Loni „eS-Tý-áR-Ví“ dosáhla na tržby přes 400 milionů korun při téměř stomilionovém zisku a chce růst dál. Už ale ne primárně na vývoji softwaru pro klienty – „zde nám stačí růst o deset až dvacet procent ročně“ –, ale především na vlastním byznysu, který chce Lubo Smid, jeden ze zakladatelů a současný CEO firmy, postavit na roveň tradiční klientské příjmové noze. „Peníze, které přinese náš klientský byznys, přitom můžeme použít jako ‚palivo‘ pro tvorbu vlastních nápadů,“ říká Lubo Smid ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ poté, co se vrátil z dvouměsíčního sabbaticalu.
Lubo Smid
Lubo Smid je spoluzakladatel a CEO společnosti STRV, která si vydobyla pozici předního partnera pro softwarový vývoj nejen v Silicon Valley.
Lubův pracovní život je výsledkem znalosti softwarového vývoje, vášně pro moderní technologie a toho, že prakticky nerozlišuje mezi prací a volným časem. Díky silným vazbám na americký trh na sebe bere odpovědnost za růst globálního byznysu STRV, mezi jehož klienty patří Microsoft, ClassDojo nebo Hallmark. Mimo to pomáhá spin-off startupům založeným pod křídly STRV a posouvá investice STRV od ambiciózních nápadů k úspěšným byznysům.
Lubo žije momentálně v Praze, ale většinu času tráví cestováním mezi kancelářemi STRV v San Franciscu, Los Angeles a New Yorku.
Co všechno jste během sabbaticalu projel?
Projezdil jsem toho docela dost: Makedonii, Kanárské ostrovy, Mexiko, USA… Pojal jsem to sportovně, takže to pro mě byly lyže, kolo, létání, částečně moře, celé jsem to zakončil v LA, což je pro mě druhý domov. Během času mimo STRV jsem po deseti letech konečně úplně vypnul, což bylo jednak hrozně uklidňující, jednak jsem se přesvědčil, že nejsem tím, s kým firma stojí a padá, a že může bez problémů fungovat beze mě.
Jak to myslíte, létání?
To byl dárek, který jsem dostal od týmu, zážitkově jsem se proletěl Cessnou, kterou jsem si sám pilotoval. Instruktor do mě jen během pěti minut nalil teorii, nečekaně prohlásil, že to mám i se vzletem a šlo se na věc. Tak jsem si dvakrát obešel letadlo, vzal sluchátka a letěl. Nakonec se ale ukázalo, že pilotovat letadlo není zas až tak složité, tedy pokud tam vedle vás někdo sedí a rozumí tomu.
Je to právě dekáda, co STRV v USA působí. Šlo by ten úspěch zopakovat i dnes?
Určitě ne v takové míře, v jaké jsme jej zažili my. U našeho amerického byznysu bylo klíčové, že jsme byli ve správný čas na správném místě. Správné místo bylo Silicon Valley a správný čas byl boom mobilních technologií, doba, kdy se tomuto segmentu nikdo moc nevěnoval a nedával tomu příliš velkou váhu.
Ani v Silicon Valley?
Ani tam. Firmy, které chtěly skutečně kvalitní služby, neměly moc možností na koho se obrátit, zároveň ale urgentně potřebovaly vstoupit do toho mobilního světa – a tak část z nich zkrátka skončila u nás. Během času jsme nabalovali další a další klienty, často skrze doporučení, a dnes dělá americký trh většinu našeho byznysu.
Čím jste tehdy prorazili – téměř z nuly?
Podle mě to bylo úsilím, které jsme do toho vkládali, navíc jsme se do Spojených států de facto přestěhovali. Já jsem byl v Americe za posledních deset let nejméně padesátkrát a strávil jsem tam z těch deseti let asi polovinu času, spoluzakladatel David Semerád se tam dokonce odstěhoval.
Pokud chce někdo dělat byznys na americkém trhu, tak tam zkrátka musí být, být na místě. Čím víc času tam stráví, tím lépe pochopí, jaká na trhu funguje dynamika, co dělat, čemu se vyhnout. Hodně firem to zkoušelo tak, že si najaly jednoho, dva zaměstnance, vyslaly je do Států a myslely si, že budou mít vyhráno, takové zkratky ale většinou nefungují.
Centrálu ale máte stále v Praze. Jaké jsou rozdíly mezi americkými a českými vývojáři – a platí, že ti tuzemští jsou levnější?
Ten rozdíl v platech se postupem času zmenšuje, současná situace už není jako před deseti lety, kdy byly platy vývojářů v porovnání se Západem skutečně nízké. Hodně tomu pomohla i pandemie a možnost pracovat na dálku. Například u nás tvoří náklady na tým největší část našich výdajů, které máme, skoro by se dalo říct, že to jsou naše jediné výdaje.