Loni to byla rozpočtová sekera za skoro 370 miliard, letos nás čeká půl bilionu. Stát v poslední době utrácí výrazně více peněz, než kolik dokáže vybrat – a covidová pandemie je pouze částí odpovědi na otázku „proč“. Letoškem totiž z mnohasetmiliardových deficitů zdaleka nevybředneme; ministerstvo financí s nimi ve svém výhledu počítá minimálně po další tři roky. Jenže – proč vlastně?
Jde o zcela nepředstavitelná čísla zadlužení, která se stala – podobně jako ona slavná „uvařená“ žába – novým normálem. Česká republika se z relativně vyrovnaného hospodaření v letech před pandemií propadla do stavu, kdy si každoročně musí půjčovat stovky miliard. Během loňska a letoška, tedy během roků zásadně ovlivněných koronavirovou pandemií, je takový přístup běžný a není na něm nic špatného – právě naopak. Jenže nejde jen o dva poslední roky, ministerstvo financí ve svých predikcích a modelech počítá s tím, že nastavené „tempo“ vysokých schodků ještě několik let udrží.
Ministryně financí Alena Schillerová pro příští rok pracuje s rozpočtovým deficitem 390 miliard korun, ve výhledu ministerstva financí pro roky 2023 a 2024 se pak počítá se schodky 370, respektive 343 miliardy korun, jak ve svém newsletteru nedávno uvedl ekonomický novinář David Klimeš.
Během tří příštích let, kdy už bude – doufejme – covid minulostí a česká ekonomika se vrátí k solidnímu tempu růstu, si tak Česko podle výhledu ministerstva půjčí přes bilion korun. Proč vlastně?
Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil vysvětluje, že částí odpovědi jsou nedávno zavedená strukturální opatření. Co má na mysli? Například vliv v prosinci schváleného daňového balíčku – jehož součástí bylo i zrušení superhrubé mzdy –, nebo navýšení plateb za státní pojištěnce. „Mezinárodní instituce se sice shodují, že vlády by měly podporovat své ekonomiky a neměly by tuto podporu předčasně stahovat zpátky, zároveň ale kladou důraz na to, aby tato podpora byla dočasná a aby nedošlo ke zvýšení strukturálních deficitů. Česká vláda tato doporučení hodila za hlavu, protože mnoho opatření dočasných není,“ vysvětluje David Navrátil.
Jenže ani při započítání těchto strukturálních opatření matematika budoucích vysokých deficitů úplně nevychází. „Předcovidový deficit byl plánovaný na 40 miliard korun,“ počítá nahlas Petr Bartoň, hlavní ekonom společnosti Natland. „K tomu připočtěme 100 miliard za prosincové změny v DPFO, přibližně 30 miliard na zvýšení odvodu za státní zdravotní pojištěnce a i kdybychom počítali s 20 miliardami na předvolební úplatky důchodcům, jsme na bezcovidovém deficitu maximálně 200 miliard korun – i s tolerancí pro dočasně snížený výkon ekonomiky.“
Kde se tedy potom berou plány ministerstva na schodky mezi 300 a 400 miliardami korun? A za co budou tyto peníze utracené, pokud předpokládáme, že koronavirus v příštích letech už nebude naši ekonomiku výrazněji ovlivňovat?
