Chemický průmysl v Evropě zaměstnává na 3,5 milionu lidí. Z pohledu investic, na které ročně posílá desítky miliard eur, je ve výrobním sektoru dokonce jedničkou. „Přesto je nyní jeho konkurenceschopnost v ohrožení,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Boris Gaspar, ředitel české pobočky největšího světového chemického koncernu BASF. Podstatnou zátěží je podle něj růst cen energií, „legislativní tsunami“ valící se z Bruselu, ale i tlak ze zámoří. „USA přinesly legislativu, která firmám dodává pobídky, jež vedou k žádané transformaci prostřednictvím velkých inovací. Evropa a Green Deal jdou opačnou cestou, o zmiňovanou transformaci usilují formou restrikcí a neustále zužují mantinely, do kterých se zdejší firmy musejí vejít,“ vysvětluje Gaspar.
Nedávno jste představili hospodářské výsledky za loňský rok. Jak velký na ně měly vliv ceny energií, zejména zemního plynu?
Zásadní. Zvýšené náklady na zemní plyn a na elektřinu nás stály o přibližně 3,2 miliardy eur více než o rok dříve. Většina této částky, okolo 2,2 miliard eur, připadla na vyšší náklady na zemní plyn, a opět, většina z toho se týká Evropy. Na to jsme pochopitelně museli reagovat. Částečně jsme vyšší náklady promítli do cen výrobků, zároveň se však poměrně agresivně snažíme snižovat naši energetickou náročnost.
U chemického průmyslu je základní problém, že zemní plyn používá nejen jako zdroj energie, ale i jako materiálový vstup. Pro představu: v našem mateřském Verbundu v německém Ludwigshafenu (jedná se o obří komplex cca 200 propojených provozů a fabrik) spotřebujeme mezi 50 a 60 procenty zemního plynu na výrobu energie, zbylých 40-50 procent pak jako materiálový vstup pro výroby.
Když loni 24. února začala válka a Rusko utáhlo kohouty plynu, bylo nám jasné, že pokud dodávky dlouhodoběji klesnou pod 50 procent naší běžné spotřeby, budeme muset celý komplex odstavit. Za poslední rok jsme ale přijali řadu inovací a podstatně jsme snížili naši závislost na zemním plynu – nyní bychom dokázali fungovat i při třicetiprocentním objemu dodávek a naší ambicí je fungovat i ve chvíli, kdy by dodávky plynu klesly dokonce na 10 procent.
To znamená, že nahrazujete zemní plyn i jako vstupní surovinu?
Tak daleko zatím nejsme, ale postupně zavádíme efektivní alternativy v těch oblastech, kde zemní plyn využíváme na výrobu energie a tepla.
Nahrazujete jej OZE?
Naše provozy upravujeme tak, aby v případě nedostatku zemního plynu mohly fungovat i na palivový olej a zároveň zefektivňujeme procesy tak, abychom měli obecně nižší spotřebu energie. Ale pochopitelně se zaměřujeme i na OZE, v této oblasti máme celou řadu projektů. Namátkou: v Severním moři investujeme do výstavby větrného parku Hollandse Kust Zuid, uzavíráme kontrakty na nákup zelené energie, investujeme do solárních panelů. To vše pro nás má dva efekty: jednak se nám daří zbavovat se závislosti na zemním plynu, jednak se posouváme blíže k uhlíkově neutrálnímu provozu.
BASF chce uhlíkové neutrality dosáhnout v roce 2050. Jak toho chcete docílit, když zemní plyn, případně další fosilní paliva, tvoří nemalou část vašich materiálových vstupů?
Z pohledu energií to bude jednodušší, zde zkrátka přecházíme na zelenou elektřinu – i skrze projekty, které jsem právě vyjmenoval. U těch chemických záležitostí to bude obtížnější, ale velkou pomocí v tomto bude postupné zavádění cirkulárních modelů včetně projektů chemické recyklace a také využití obnovitelných materiálových zdrojů (např. využití biometanu). To nám pomůže, abychom namísto fosilních vstupů pracovali s tím, co už se vyrobilo, s odpadem, který díky recyklaci dostaneme znovu do výroby a uděláme z něj nový produkt.
Máte již nyní ověřené a fungující technologie, díky kterým byste, v teorii, mohli už teď být „net zero“?
Nyní tam ještě nejsme, ale vývoj a důraz na inovace je součástí naší DNA. Ročně na R&D vynakládáme dvě miliardy eur, což je obrovská částka. A jsou to právě tyto peníze, které nám pomohou objevit inovace a technologie, které k dosažení net zero cíle nakonec přispějí.
Ve vašem domovském Verbundu propouštíte téměř tři tisíce lidí, uzavíráte několik provozů. Naopak v Číně otevíráte nový průmyslový komplex za 10 miliard dolarů. Znamená to, že se chemický průmysl stěhuje z Evropy do Asie?
Nejde o žádné stěhování. V Číně náš Verbund budujeme už od roku 2018, expandujeme tam proto, že čínský trh masivně roste – a my chceme být u toho. Podíl Číny na globálním chemickém trhu už nyní tvoří přes 40 procent, do dalších let to bude až polovina. Naopak Evropa oslabuje, před dvaceti lety se zde prodalo 27 procent všech chemických výrobků, nyní jen 15 procent.
Pro firmu, jako je BASF, by bylo velmi nemoudré ignorovat tyto trendy, nicméně zároveň zdůrazňuji, že k žádnému stěhování nedochází. Asijské provozy budou vyrábět pro asijský trh, evropské pro trh evropský. Není to tak, že bychom z Číny najednou začali vyrábět pro Evropu.
