Ještě před dvaceti lety ve světě byznysu platila jednoduchá rovnice. Základním měřítkem úspěchu snad jakéhokoliv akcionáře byl zisk – a nic než zisk. Mantra maximálního výdělku byla všudypřítomná a nezřídka vedla, eufemisticky řečeno, k etickým kompromisům. Nastupující a stále aktuálnější společenské výzvy – klimatické změny, sociální inkluze či rozšiřující se polarizace společnosti – ale ukazují, že takový přístup je slepou uličkou; že stále více firem opouští kategorický imperativ zisku a stává se součástí řešení těchto naléhavých problémů.
Společenská odpovědnost firem v podstatě není nic složitého. Jde v jádru o pár základních vzorců jednání, které nám už jako dětem vštěpovali rodiče. Neodhazuj v lese odpadky. Chovej se hezky k ostatním. Dávej pozor na mladší sestru. Jistě, v korporátním prostředí je třeba k těmto univerzálním poučkám přidat pár dalších, které jsme v dětství tolik nepotřebovali. Třeba že nezáleží na barvě pleti, náboženském vyznání ani na pohlaví. Že je důležité budovat vazby hlavně s těmi, kdo nepodvádí a kteří neskončí ve vězení. Nebo že je třeba dbát i na hlasy minority.
V několika posledních letech se soubor těchto pravidel pro korporátní prostředí postupně kodifikoval v takzvané ESG politiky – zkratka pochází z anglických výrazů Environmental, Social a Governance, které reflektují tři hlavní pilíře firemní odpovědnosti, environmentální, sociální a složku řízení firmy, k nimž se hlásí stále více korporací i menších podniků. Často za tím nejsou ani vznešené ideály záchrany planety (čest výjimkám jako je třeba Patagonia) ani Kantův kategorický imperativ, ale jen bezpodmínečný pragmatismus. Firmy vědí, že se jim odpovědný přístup více vyplatí, navíc mají možnost při něm vracet společnosti. Počítá se však výsledek – ne motivace.
Možná trochu překvapivě přijímají ESG směrnice a politiky nejen malé lokální firmy, jež vyrostly z místních komunit, ale i ty největší globální společnosti, které by „na první dobrou“ jakožto vzor odpovědnosti tipoval jen málokdo. Pro ilustraci: v evropském indexu největších ESG společností Euro Stoxx 50 ESG jsou firmy jako ropný Total, chemický BASF, automobilka Ferrari nebo banka ING. Dost možná je to tím, že přijímání ESG politiky nemá být impulzem pro firemní PR oddělení k ofenzivě tiskových zpráv, kterak firma zachraňuje planetu. Jinými slovy, jde o fundament, ne o pozlátko či veřejné předsudky. Mezi společensky nejodpovědnější firmy světa se tak ve výběru agentury Bloomberg 50 Sustainability & Climate leaders 2019 dostaly – možná trochu neintuitivně – i těžařská firma Rio Tinto či tabáková jednička Philip Morris.
