Inflace atakuje dvacet procent, míra nezaměstnanosti (byť nutno dodat, že z rekordně nízkých hodnot) roste a už nyní je zřejmé, že Česko míří do recese, jež bude hlubší než v okolních zemích. „Doping“ dotací, kompenzací, valorizací a dalších pobídek Česko z tohoto stavu nevytrhne, naopak – dále zatíží veřejné finance a strukturální problémy ještě zvýrazní. Je zřejmé, že Česko potřebuje větší změnu: v myšlení i v přístupu ke struktuře ekonomiky. Takovou transformaci už přes rok prosazuje iniciativa předních českých byznysmenů, kteří se ve svém „manifestu“ odvolávají na zlaté časy českého výrobního a technologického rozmachu, ke 20. a 30. rokům minulého století. Podaří se nám o sto let později navázat na tehdejší úspěchy?
Nejrůznějších iniciativ a platforem usilujících o pomoc či transformaci tuzemské ekonomiky v Česku za posledních pět let vyrostla celá řada. Jen namátkou: kromě obnovené Národní ekonomické rady vlády (NERVu, který vláda opětovně svolala v reakci na covidovou krizi), vznikla s vybranými osobnostmi veřejného života platforma KoroNERV-20, loni zase dvaatřicet tuzemských byznysmenů založilo iniciativu Druhá ekonomická transformace (2ET).
Před několika lety sliboval lídr ODS Petr Fiala, že dostane Česko mezi deset nejvyspělejších zemí světa – a v podobném duchu hovoří i iniciativa Druhé ekonomické transformace. Ta se ve svém manifestu odvolává na 20. a 30. léta minulého století, tedy na dobu, kdy Česko patřilo mezi globální výrobní i technologickou špičku. „My jsme přesvědčeni, že se jí opět může stát,“ říkají signatáři iniciativy.
Mezi ně patří těžké váhy tuzemského byznysu: ředitel České spořitelny Tomáš Salomon, šéf Eurowagu Martin Vohánka, zástupce tuzemského průmyslu Radek Špicar, ředitel ČEZu Daniel Beneš, anebo prezidentská kandidátka Danuše Nerudová. Mezi signatáři jsou i další jména: Jakub Malý, ředitel společnosti IPSOS, poradce Petr Kymlička z poradenské společnosti Moore, anebo Pavel Franc ze zájmového sdružení právnických osob Frank Bold.
Cíl mají všichni společný: nastartovat „druhou transformaci české ekonomiky a změnit Česko v otevřenou, respektovanou a úspěšnou zemi, (…) která je postavena na ekonomice s vysokou přidanou hodnotou, schopnou úspěšně soutěžit s nejvyspělejšími státy světa.“ Signatáři si vytyčili i konkrétní, měřitelné cíle, kterými chtějí k této změně přispět: třemi pilíři transformace jsou Česká značka, Udržitelnost a Otevřená společnost.
Ke každému z těchto pilířů se pak váží konkrétní úkoly: k České značce třeba to, aby města a obce „participovaly na výnosu z lokálního podnikání, což by v důsledku vedlo k většímu sepětí samospráv a místních byznysů“. Ovšem právě v tomto i v řadě dalších výzev si to byznysová platforma udělala složité: Popsala sice konkrétní problémy, jejichž odstranění by ekonomice pomohlo, zároveň však ze své podstaty má jen omezené možnosti, jak je napravit. K tomu je totiž velmi často zapotřebí změna legislativy – tu může Druhá ekonomická transformace ovlivnit jen ve velmi omezené míře.
