Evropskou energetiku letos čeká přelomový rok. Po loňském cenovém zemětřesení chce Evropská komise provést na společném energetickém trhu „rozsáhlé a hluboké změny“. Jaké změny to ovšem budou, na tom se jednotlivé státy budou shodovat jen velmi obtížně. Podle Reného Neděly, odborníka na energetiku z Ministerstva průmyslu a obchodu, se nyní v Evropě střetávají dva hlavní ideové proudy: jeden chce posunout současný stav směrem k větší regulaci, druhý chce naopak dát větší prostor aspektům volného trhu.
Současný problém evropské energetiky je v jádru (ano, jde o záměrnou slovní hříčku) jednoduchý – energie se málo vyrábí, ale hodně spotřebovává. Za vychýlením této základní rovnováhy dlouhodobě stojí vypínání stabilních, fosilních zdrojů a odklon od jádra, ostatně za poslední dekádu Evropa povypínala třetinu (!) svých stabilních zdrojů. Jejich nahrazování zdroji obnovitelnými přitom není bez komplikací.
Ty jsou totiž stále velmi přímočaré: kvůli limitům akumulace je pro solární elektrárny problém, když nesvítí, pro větrné elektrárny zase to, když nefouká. A byť se slunce s větrem často doplňují v tom, že vykrývají svá vzájemná sezónní minima, stále existují velmi reálné situace, kdy jak nefouká, tak nesvítí. Důsledky jsou pak pro současnou Evropu citelné – zvlášť když se k nim, podobně jako v závěru loňského roku, přidá drahý plyn a výpadek části francouzských jaderných elektráren.
Právě tato téměř dokonalá bouře znamenala během loňska erupci cen energií na tehdy nepředstavitelné úrovně. Na německé velkoobchodní energetické burze v Lipsku padla pomyslná tisícieurová hranice a násobně se zvýšila i cena pro domácnosti a další maloobchodní odběratele. Kvůli turbulentnímu vývoji loni vláda s MPO vydali v souvislosti s regulacemi na energetickém trhu bezprecedentních jedenáct vládních nařízení a sedm novel energetického zákona: „To je zcela unikátní stav, k němuž v historii české energetiky nikdy nedošlo,“ glosuje Jiří Matoušek, člen představenstva obchodníka s energiemi Centropol.
Nečekaná cenová mela nakonec donutila i instituce Evropské unie, aby připustily potřebu reformy tohoto trhu. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v loňském projevu o stavu Unie zdůrazňovala nutnost „hluboké proměny“; během minulého týdne pak Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci, které se účastní jak jednotlivé státy, tak i další stakeholdeři – řeší, jak přesně by tato reforma mohla vypadat. Jenže, nápadů, co dělat s energetickým trhem, je celá řada – a schopnost sedmadvacítky sladit své energetické preference a dosáhnout konsenzu bude velmi obtížná.
René Neděla, vlivný úředník na Ministerstvu průmyslu a obchodu, současné evropské pozice kategorizuje rozdělením na dva hlavní ideové proudy. „Jeden z nich hovoří o tom, že by energetický trh měl být v maximální možné míře likvidní, měl by být co nejvíc na tržní bázi a měl by obsahovat jen určité záchranné mechanismy pro případ, aby se trh ‚neutrhnul‘. Na straně druhé je tu tábor zemí, který by to všechno nejraději zreguloval a nastavil všude cenové stropy.“
I podle Neděly tak bude veškerá diskuse o posunu a nalezení kompromisu velmi složitá. „Švédové, kteří se po České republice ujali předsednictví, se budou snažit to posunout co nejvíc kupředu. Zrovna oni jsou hodně pro-tržní, my jsme tomu také spíše nakloněni, jsme přesvědčeni, že příliš velká regulace tomu trhu příliš nepomůže,“ doplňuje státní úředník. Jenže, jiné země jsou proti – a apelují spíše na zavádění regulací.
