KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Vládou odsouhlasené zvýšení platů pro vojáky, policisty a hasiče v Česku opětovně poukazuje na rozpor, jenž se nejenom ozřejmuje, ale bohužel i prohlubuje. Na jedné straně je nezpochybnitelné, že bez atraktivního odměňování vojáků – a s tím souvisejícího personálního zkvalitňování armády – by nemělo smysl investovat stovky miliard korun do nákupů nejmodernějších zbraní. Zbraně bez vojáků prostě nefungují. Na straně druhé se ovšem stát čím dál více zadlužuje a jeho expanze – prováděná i skrze navyšování platů státním zaměstnancům – je cesta k projedení ekonomické budoucnosti, která se navíc rýsuje v čím dál temnějších barvách.
Fialova vláda schválila, že vojákům od července vzrostou platy o 5 procent (vyšším hodnostem), respektive o 7,5 % (nižším hodnostem) a ke stejnému navýšení jejich výplat dojde i v lednu příštího roku.
Policistům a hasičům se v létě zvýší plat o tři tisíce korun, načež jim v lednu dále vzrostou platové tarify. Navýšení platů od začátku příštího roku se má týkat i Vězeňské služby a celníků. Vojákům se navíc už v červenci zvýší příspěvek na bydlení minimálně o 100 procent čili nejméně o 3 tisíce korun pro každého vojáka.
Je rovněž známo, že vláda plánuje zvýšit od ledna platy zaměstnancům v celém veřejném sektoru, včetně státních úředníků.
Uvážíme-li již dříve zákonem stanovené minimální zajištění platů učitelů v poměru k průměrné mzdě, je patrné, že je zaděláno na rozsáhlou platovou expanzi státu v situaci, kdy nemilou expanzi zažívá i státní kasa – v podobě každoročních stamiliardových rozpočtových deficitů, jež vedly k tomu, že státní dluh České republiky se již přiblížil hranici 3,4 bilionu korun.
Přičemž tento dluh státu není virtuální; je nutno jej splácet.
Letos výdaje na obsluhu státního dluhu poprvé překročily
magickou hranici
100 miliard korun ročně.
Vyšší platy jsou nevyhnutelnou nutností
Bez ohledu na to není sebemenšího sporu, že platy vojáků jsou ústředním pilířem obrany Česka. Finanční zatraktivňování podmínek profesionální armády je totiž komplexně provázáno s celkovou vojenskou a obrannou strategií Česka.
Nedává sebemenší smysl modernizovat zbraňové systémy a investovat stovky miliard korun do nových tanků, obrněnců, letadel atd., v případě, že armáda nebude mít dostatek kvalitních vojáků. A není tajemstvím, že nedostatek vojáků je akutní problém žhavé tuzemské současnosti.
Pokud má posilování obranyschopnosti Česka mít reálné základy a efektivní přínosy, pak to nepůjde bez podstatného vylepšování finančních podmínek vojáků. Zpochybňovat zvyšování jejich platů by proto nemělo logiku.
Ostatně, totéž jistě platí i pro hasiče, kteří jsou kvalitním pilířem záchranného systému. A jak ukázal vojenský konflikt na Ukrajině, práce hasičů má v případě války (a řešení následků války) doslova fatální charakter.
Z hlediska bezpečnostních potřeb a strategických záměrů Česka je tedy zvyšování platů vojáků, hasičů i policistů nevyhnutelné, pochopitelně i kvůli čím dál vyhrocenější mezinárodní situaci.
Současně je však nutno poukázat na jistou ekonomickou „antilogiku“ toho, když zaměstnancům zvyšuje platy jejich zaměstnavatel, tedy stát, který se rok co rok propadá do téměř neřešitelné finanční krize.
