KOMENTÁŘ MICHALA BORSKÉHO I Vznešený název převzatý od skutečné československé vědecké expedice z konce 80. let vyvolává romantické představy, na které se podařilo nalákat hodně naivních toužitelů po dobrodružství i komerčních partnerů. Skutečný obsah projektu dobrodruha Marka Havlíčka ale za proklamovanými ideály intergalakticky zaostává. Tatra se v Pamíru zřítila nedávno symbolicky do propasti a už by v ní raději měla, obrazně řečeno, zůstat.
Snad bych ani neztrácel čas psaním o projektu Tatra kolem světa 2 (TKS2), nebýt bezprecedentní události z poloviny září – vůz „expedice“ se v tádžické části velehor Pamír zřítil z cesty do 15 metrů hluboké propasti. Jako zázrakem se nikomu nic vážného nestalo, škody na vozidle a zejména na jeho nástavbě jsou však logicky značné.
„Jen bych opravil to ‚nikomu se nic nestalo‘. Podle prvních zpráv šlo o středně těžká zranění s otřesem mozku a lidé byli v nemocnici. Havlíček ale s každým dalším vyjádřením uvádí stále menší zranění, takže je dost pravděpodobné, že záhy bude říkat, že po nehodě byli zdravější než před ní,“ píše na svém facebooku jiný známý cestovatel Dan Přibáň, vůdce projektu žlutých trabantů. Ti si aspoň neříkají expedice...
Příčiny nehody nejsou důležité ani objektivně zjistitelné, každopádně nešlo o první mezní situaci, do které se TKS2 dostala. Dodejme, že ze strany TKS2, potažmo pana Havlíčka, nezaznělo veřejně jediné slovo omluvy vůči zraněným (kteří mu navíc za cestu zaplatili), natož jediné slovo sebereflexe.
„Expedice končí, rozchod do tříd,“ řeklo by se po vážném incidentu. Vůdce projektu Marek Havlíček, který se sám nechává titulovat jako „náčelník“, si ale plete soukromou „cestovku“ se stavbou Národního divadla.
Na crowdfundingové platformě Hithit vyhlásil sbírku na záchranu a opravu poškozené Tatrovky, aby výletování mohlo pokračovat. Úplně si neumím představit, že by se např. Čedoku někde v Alpách rozbil autobus a uspořádal sbírku na jeho návrat do vlasti. Havlíčkovi na jedné straně nelze upřít umanutost a oddanost svému projektu, na druhé straně nejsem s to pochopit, proč by měl jeho soukromé podnikání dotovat někdo jiný.
Není expedice jako „expedice“
Předně je dobré ujasnit si pojem expedice. V povědomí lidí je spojen s dlouhou cestou uskutečněnou s určitým vědeckým nebo třeba humanitárním cílem, která má jasný plán a stabilní odborné složení posádky. Cestou sbírá materiály, provádí výzkumy a vše přetavuje v četná psaná i audiovizuální díla trvalé hodnoty. Bývalo také běžné, že expedice sloužily i obchodním a propagačním cílům československého průmyslu.
V českých zemích jsou synonymem takových cest legendární výpravy Hanzelky a Zikmunda, expedice Lambaréné a třeba také Tatra kolem světa – projekt z přelomu 80. a 90. let, kterému se z různých důvodů nepodařilo naplnit původní účel.
Je otázkou, jaký má smysl v dnešním propojeném a zmapovaném světě něco podobného ještě organizovat – snad možná s výjimkou úzce specializovaných misí na zemské póly, do hlubin severní Sibiře a podobně. Považovat ale za expedici lehce dobrodružný výlet do Rumunska, Bosny nebo na Kavkaz, jak se to běžně děje, je zcela mimo mísu. I to je ale každého věc, touha objevovat a poznávat je nakonec zcela přirozená a chvályhodná.
Na počátku projektu TKS2 stáli bok po boku Marek Havlíček, coby ideový vůdce a Petr Holeček jako technik a organizátor. Odkaz na původní Tatru kolem světa z let 1987–1990 se ukázal jako vynikající marketingový tah, který mládencům ještě pomohl zdůvěryhodnit jediný žijící člen první expedice Stanislav Synek, kterého po veřejných prezentacích tahali jako cvičeného medvěda na řetězu a splnil beze zbytku funkci „užitečného idiota“.
