Energetický zdroj, který v Česku nejvíce zaostává za svým potenciálem, je vítr. V Česku na konci loňského roku poháněl turbíny o celkovém výkonu 352 megawattů, což je zhruba desetkrát méně než v sousedním Rakousku a zároveň o řád méně, než je výkon českých fotovoltaických elektráren. Druhé srovnání sice není až tak férové, protože v ročním úhrnu dokáže vítr na jednotku instalovaného výkonu vyrobit podstatně více elektřiny než slunce, stále se ale na české spotřebě podílí pouhým jedním procentem.
Podle státní energetické koncepce by měl výkon větrných elektráren do konce roku 2030 vzrůst zhruba čtyřnásobně na 1,5 gigawattu výkonu. Komora obnovitelných zdrojů se domnívá, že reálné číslo je ještě vyšší – pokud se skutečně podaří zjednodušit a zkrátit povolovací řízení, vidí ho na hranici dvou gigawattů.
Umetenější cesta
Klíčem k dosažení této ambiciózní mety má být podle komory zrychlení a zjednodušení povolování, které je po mnoha letech slibů konečně reálné. Legislativní smršť týkající se energetiky už v poslední době přinesla například dlouho žádané jednotné environmentální stanovisko, které místo několika samostatných razítek pro účely povolení stavby zavedlo jediné.
Ještě větší zjednodušení má ale teprve přijít. Ministerstvo životního prostředí se chystá zavést takzvané akcelerační zóny, tedy oblasti, u nichž má být většina povolení vyřešena už dopředu. V ideálním případě by každá zóna měla kompletně vyhodnocené vlivy větrníků na životní prostředí, neměla by být u ní nutná změna územního plánu, a investoři by tak na ní mohli rovnou zahájit územní a stavební řízení. V praxi lze očekávat, že ne všechny akcelerační zóny budou takto komplexně připraveny, a o některá z povolení tedy investor bude muset přece jen požádat.
