Tomio Okamura je sice něco mezi cirkusovým šaškem a populistickým ztvárněním politika současnosti, ale (bohužel) zatím dokázal ze všech stran, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, nejlépe přetavit svůj výsledek ve své nekonečné zviditelňování. Ostatní strany a hnutí, zcela uhranuté duem Zeman-Babiš, přešlapují na místě.
Tomio Okamura je směšný tím, jak neustále opakuje stejné věty, které má naučené. Můžete si v televizi vypnout zvuk a i tak budete velmi přesně vědět, co říkal. Jenže, funguje to… Okamura je všude, hraje to na všechny strany, dokázal se vpasovat do role toho, co chce něco udělat, jen mu v tom chudáčkovi všichni brání.
Zatímco ostatní strany se jednoznačně zaměřily na to, jaké nebezpeční představuje nový premiér Andrej Babiš, Okamura a jeho SPD si hrají pouze na svém písečku. Navíc situace se v české společnosti podstatně změnila. Když někoho média před dvaceti lety označila za extrémistu, v podstatě skončil. Dnes na to roztěkaná a sociálními sítěmi atomizovaná společnost už tolik neslyší. To umí Okamura využít.
Navíc si upevnil u svých voličů postavení, když dokázal na sjezd strany přitáhnout prezidenta Miloše Zemana, který souzní s SPD ve svém protimigračním a protiislámském tažení. Také poslední akce, na kterou pozval Marine Le Penovou a Geerta Wilderse, což jsou v současnosti nejvýznamnější kontroverzní evropští politici, poslouží jeho účelům.
