Říkají jí „ženský Barack Obama“, ale také „nejvyšší policajt“. Americká senátorka Kamala Harrisová v pondělí odstartovala svoji prezidentskou kandidaturu jako jedna z favoritek na nominaci Demokratické strany. Snaží se budit dojem progresivistky, její kariéra ale ukazuje, že se s radikálním demokratickým křídlem v řadě věcí programově i historicky rozchází.
Večer 8. listopadu 2016 se v restauraci v centru kalifornského Los Angeles sešla skupina lidí a jejich děti. Jeden z malých chlapců najednou dětskou skupinu s brekem opustil a přišel za dospělými. „Teto Kamalo, ten pán nemůže vyhrát. Nevyhraje, že ne?“ naříkal. Devítiletý chlapec se jmenoval Alexander a tehdy přišel za svojí kmotrou, čerstvě zvolenou senátorkou Kamalou Harrisovou. Muž, o němž mluvil, byl Donald Trump.
„Víš, že jsou chvíle, kdy superhrdinové musí čelit velké výzvě, když po nich jde padouch? Co dělají?“ zeptala se jej a dohodla se s chlapcem, že budou s nastupujícím prezidentem bojovat. „A brání se s emocemi, protože všichni nejlepší superhrdinové mají velké emoce přesně jako ty,“ dodala. Moment z volební noci na ni zapůsobil tak silně, že jím otevřela svoji novou autobiografickou knihu s názvem The Truth We Hold.
Jak chlapci slíbila, tak učinila. Během prvních dvou let v americkém Senátu se z Harrisové stala jedna z největších Trumpových kritiček. Veřejnost si ji mohla všimnout například, když bojovala proti schválení soudce Bretta Kavanaugha na pozici v Nejvyšším soudu. Deník Wall Street Journal označil v redakčním komentáři její počínání za inkvizici.
