Populární diskuze kolem sankcí vůči Rusku, které následovaly po anexi Krymu, jsou neustále pod nánosem ideologizovaných přístupů. Příznivci sankcí, respektive zastánci teze o jejich účinnosti, poukazují na to, že ruská ekonomika utrpěla poměrně vážné škody a že tedy sankce účinkují, pro jejich odpůrce je situace přesně opačná. Podle nich naopak Rusko nahradilo výrobu z domácích zdrojů či dovozem z jiných zemí, čímž evropští, respektive hlavně ti čeští, vývozci, přišli o trhy a prohrávají se zahraniční konkurencí.
Jako asi u všeho, situace není ani zdaleka tak jednoduchá, jak debata vypadá, a to ani pět let po zavedení ruských protisankcí. Prvním problémem je už samotné určení míry dopadů sankcí, protože do současného, ne zrovna skvělého, stavu ruské ekonomiky vstupují další faktory, a to jak vnější, tedy ceny ropy, kurz rublu či stav světové ekonomiky, tak i vnitřní, tedy strukturální limity, jako je podnikatelské prostředí či role hospodářské politiky státu vůbec.
