Josif Stalin, vlastním jménem Josif Vissarionovič Džugašvili, vládl sovětskému impériu neomezenou mocí od roku 1927 až do své smrti v roce 1953. Podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí. V úterý uplyne od jeho narození 140 let.
Muž, který si zvolil přezdívku Stalin (rusky „staľ“ znamená ocel), se narodil 18. prosince 1878 v gruzínském městečku Gori v chudé rodině. Otec byl obuvník, alkoholik a násilník, matka byla silně věřící a ze syna chtěla mít kněze. Stalin navštěvoval církevní školu v Gori, kde se naučil rusky, a poté studoval v pravoslavném semináři v Tbilisi. Za revoluční aktivity a čtení zakázaných knih byl v roce 1899 vyloučen a dal se na dráhu revolucionáře: v ilegalitě organizoval stávky a demonstrace a peníze na revoluci údajně získával loupežemi. Krátce také pobyl ve vyhnanství na Sibiři.
Začátky Stalinovy revoluční dráhy zapůsobily na Lenina. Podle ruského spisovatele a historika Edvarda Radzinského přijel Koba (jeden z pseudonymů Stalina) do Moskvy jako druhořadý politik, ale rychle našel cestu k Leninovi. Dovedlo ho tam nejen umění získat a udržet moc, ale i to, že pro Lenina byl polovzdělaný a drsný Stalin mužem činu bez zábran. Nerozhodní intelektuálové (Trockij, Kameněv nebo Bucharin) váhali s radikálními metodami.
Do čela bolševiků se Stalin dostal v roce 1922 na návrh Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany. Později Lenin ve svém testamentu varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc, pro jeho špatné vlastnosti. V roce 1924 ale Lenin zemřel a o vedení strany se rozhořel boj. V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně a stal se nejmocnějším mužem v zemi.
Začalo „budování socialismu v jedné zemi“: kolektivizace zemědělství a industrializace, likvidace všech domnělých odpůrců, kulaků, kněží i nejbližších spolupracovníků a přátel včetně armádních špiček a kulturní elity. Již s oslabenou armádou se po tragické dohodě s Hitlerem zapojil do boje proti Hitlerovi a vítězství v druhé světové válce a úspěchy na Jaltské i Postupimské konferenci jej utvrdily v jeho nepřemožitelnosti. Čistky pokračovaly až do jeho smrti.
