TRESTNÍ POLITIKA LUKÁŠE TROJANA | Předmětem mé opakované a kontinuální kritiky je disproporce mezi tresty, které trestní zákoník umožňuje uložit za trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v porovnání s trestnými činy hospodářskými či trestnými činy proti majetku. České republice se totiž stále nedaří vymanit z totalitního dogmatu, že majetek, navíc majetek veřejný, vyžaduje vyšší míru ochrany, včetně ochrany trestněprávní, než je tomu u zdraví, života či důstojnosti v sexuální oblasti.
Tento paradox je obzvláště patrný, když si člověk položí otázku, zda by uložil přísnější trest pachateli brutálního znásilnění, nebo pachateli, který se pokusí podvést Evropskou unii na dotacích. Neznám nikoho, kdo by odpověděl, že by přísněji potrestal dotačního podvodníka.
Realita českého trestního práva je však právě opačná. Dobře ji ilustruje případ nepravomocně odsouzeného dvacetiletého pachatele, který při znásilnění zbil oběť do bezvědomí v důsledku své sexuální poruchy. Hrozila mu trestní sazba pět až 10 let. Soud pachatele odsoudil ke třem letům trestu odnětí svobody s odůvodněním: „Byl to velmi neobvyklý případ, kdy před námi stál jako pachatel závažné trestné činnosti mladý chlapec, který není kriminálník a do současné doby se choval způsobem pro společnost zcela přijatelným. Jde o pachatele se sníženou příčetností, kterou si nezpůsobil on sám, ale jednal pod vlivem duševní poruchy, o níž nevěděl a která vyšla najevo až při znaleckém zkoumání.“
Aby nedošlo k mýlce, uvedené rozhodnutí není předmětem mé kritiky. Trest tří let nepodmíněně pro pachatele, který se dopustil trestného činu poprvé, navíc za popsaných okolností, lze považovat za přiléhavý. V rovině trestní politiky je však k takto uloženému trestu v příkrém nepoměru trest odnětí svobody nepodmíněně na minimálně pět let, který je ukládán pachatelům, kteří krátí daně, dopouští se dotační podvodů či dokonce poškozují finanční zájmy Evropské unie. V takových případech není zohledňován ani následek, ani věk, ani bezúhonnost pachatele. A pokud ano, pak je tím odůvodněno použití trestní sazby při její samotné spodní hranici, tedy pět let nepodmíněně.
