GLOSA VÁCLAVA VLKA | Volby skončily a říjen nám zatím přináší krásné počasí. Na Hradě už nesedí autor absurdních dramat, tam se přímo absurdní dramata hrají v online verzi. Ale ani naše justice nezahálí.
Ve veřejnosti je široce sdílený názor, že je velkou chybou nejen zánik fyzických trestů, ale také, přiznejme si, i fakt, že nelze udělit trest smrti. Argumentů je mnoho, ale dovolím si přidat ještě jeden. Kdybychom trest smrti měli, hravě by se nám vyřešila problematika věčných kverulantů souzených za zvlášť závažné trestné činy. Jeden z takových příkladů máme hned z minulého týdne, kdy Vrchní soud v Praze konečně rozhodl o zproštění viny údajného vraha, Roberta Tempela.
Peripetie nejsou tak zajímavé jako to, že věc za dvacet let doputovala k Evropskému soudu pro lidská práva a ten pak v podstatě vytvořil z Ústavního soudu soud odvolací a ten následně z Vrchního soudu v Praze takový soud prvního stupně. Inu, je obrovská výhoda všech řádných a mimořádných prostředků, že když se chce, tak se dá soudit strašně dlouho. Kauza je roztomilá i v tom, že uspokojí i ty, kteří věří v jeho nevinu, když je konečně pravomocně zproštěný. Celý večírek trochu kazí to, že ho ještě nepustili z vazby, pardon, z výkonu trestu, ale pevně věřím, že Ústavní soud si to hezky opraví.
